Proč čínská centrální banka snižuje sazby?

Vyspělý svět sazby zvedá, čínská centrální banka je snižuje. Proč nemusí být pokles ceny ropy pouze dobrou zprávou? Co způsobuje čínskému hospodářství problémy a co se děje na tamním trhu s realitami?

V posledním týdnu čínská centrální banka hned dvakrát snížila úrokové sazby. Před týdnem byla základní týdenní repo sazba překvapivě snížena z 2,1 na 2,0 %. V noci na včerejšek došlo k ponížení i ročních a pětiletých sazeb. Proč to čínská centrální banka dělá, když v zásadě všechny centrální banky vyspělých zemí, díky rostoucí inflaci, své monetární politiky naopak utahují?

Důvod hledejme především ve zpomalující čínské ekonomice. Navzdory očekáváním o meziročním červencovém růstu maloobchodních tržeb i průmyslové produkce o 4,5 % - 5,0 % jsme se minulý týden dočkali studené sprchy v podobě růstu pouze o 2,7 resp. 3,8 %. Ochlazující čínská ekonomika „pozitivně“ působí na cenu ropy, když se cena její severomořské varianty Brent od poloviny srpna drží pod cenovkou 100 USD za barel. Tento fakt jistě potěší nejen české motoristy, ale z pohledu celosvětové ekonomiky nejde o pozitivní jev, protože ukazuje na obavy ze zpomalujícího čínského hospodářství. To by postupně dopadlo na ekonomiky všech zemí světa. Z pohledu inflace si čínská centrální banka může dovolit sazby snižovat, v Číně se totiž aktuálně spotřebitelské ceny zvyšují o méně než 3 % ročně.

Dnešní snížení sazeb na juanu se promítá i do kurzů, kdy dolar, jakožto bezpečné aktivum, ještě rozšiřuje zisky uplynulého týdne a proti euru se po pěti týdnech dostal na úroveň parity.

Na podzim proběhne v Číně XX. Sjezd Komunistické strany Číny, kde bude šedesáti devítiletý generální tajemník a prezident Si Ťin-pching zřejmě obhajovat své mandáty. Musela by se měnit pravidla, protože v Číně platil úzus, že představitelé nad 67 let věku již o nejvyšší funkci neusilují resp. ji neobhajují.  Na jaře se znovuzvolení Si Ťin-pchinga zdálo být v zásadě jisté, teď tato jistota dostává z několika důvodů trhliny. Jde především o nižší výkonnost čínského hospodářství.

Důvod nižšího než očekávaného růstu hospodářství hledejme např. v politice nulové tolerance Covidu, kterou tamní vláda dlouhodobě uplatňuje. V rámci této politiky jakýkoliv výskyt Covidu-19 znamená přísnou karanténu nejen pro ty, co s nakaženým přišli do styku, ale klidně pro celé čtvrti měst. Je jasné, že toto opatření dopadá na výkonnost druhé největší světové ekonomiky.

Na čínskou ekonomiku již řadu měsíců dopadají problémy tamního realitního trhu. Je s podivem, že česká média o této skutečnosti referují jen ve velmi omezené míře. O obrovské čínské realitní bublině se je možné dočíst zde a zde. Tento problém není, přes určitou pomoc centrální vlády, v žádném případě vyřešen a má potenciál způsobit velké změny celého čínského hospodářství a především negativně ovlivnit celosvětovou ekonomiku.

S problémy na trhu realit úzce souvisí i těžkosti čínského bankovního trhu. Tamní banky se dostávají do problémů mmj. z důvodu hromadného nesplácení hypoték, ke kterému přistupují klienti, kteří odmítají hradit splátky hypoték za byty a domy, které ještě nebyly dokončeny, nebo se dokonce se stavbou ani nezačalo. Pokud by došlo k takovému poklesu důvěry v čínský bankovní systém, že by následovala hromadná snaha klientů o výběry vkladů, mohli bychom se dočkat finanční krize obřích rozměrů.Ambiciózní plán vyhlášený v roce 2020 s cílem zdvojnásobit velikost čínské ekonomiky do roku 2035 je tak v ohrožení. K jeho dosažení jsou potřeba meziroční růsty HDP o cca 4,7 %, což je v roce 2022 naprosto nedosažitelný výsledek. Výkonnost čínské ekonomiky v dalších letech bude zásadním způsobem ovlivněna, jak a zda vůbec si v Číně poradí např. s výše zmíněnou realitní bublinou a zda čínská vláda dokáže udržet důvěru v tamní bankovní systém.