Zlato zpátky v kurzu, ale na nové maximum můžeme čekat roky

Zlato od začátku 21. století překonalo výnos amerických akcií. Historie však zároveň ukazuje, že zlato může i dlouhé roky stagnovat.

Klíčové body

• Zlato od začátku 21. století výrazně překonalo S&P 500, a to i po započtení dividend.
• Po dvou mimořádných letech může cena zlata delší dobu převážně stagnovat.

Největším rizikem pro investora nemusí být propad ceny, ale roky čekání na nový rekord.

Víte, co od začátku 21. století vydělalo více? Zlato, nebo americký akciový index S&P 500? A změnila by odpověď skutečnost, že do výnosu akcií započítáme také reinvestované dividendy? Odpověď si nechme na konec a nyní se pojďme podívat na současný vývoj. 

Zlato má za sebou dva mimořádné roky. V roce 2024 jeho dolarová cena vzrostla o 25,5 % a v roce 2025 dokonce o 67 %. Za pouhé dva roky se tak hodnota zlata více než zdvojnásobila. Zlatá horečka pokračovala také na začátku letošního roku, kdy cena vystoupala na historické maximum téměř 5 600 dolarů za unci. Nic však konstantně neroste do nebe a platí to i pro žlutý kov. Od lednového maxima se cena do konce června propadla dokonce až pod 4 000 dolarů. Zlato tak během necelých pěti měsíců ztratilo téměř 30 %. A to navzdory válce na Blízkém východě, která by mu jako tradičnímu bezpečnému přístavu měla teoreticky pomáhat.

Proč zlato během války klesalo?

Protože vztah mezi geopolitickou nejistotou a cenou zlata není tak jednoduchý, jak bývá prezentován. Zlato není žádná smluvně zaručená pojistka, která musí automaticky zdražit pokaždé, když někde vypukne konflikt. V první fázi krize investoři často prodávají to, co prodat mohou. Potřebují hotovost, kryjí ztráty nebo doplňují marže u jiných pozic. Zlato patří mezi nejlikvidnější aktiva, a proto může být paradoxně jednou z prvních obětí tohoto nuceného prodeje. Přesně to jsme viděli v březnu, kdy ze zlatých ETF odteklo přibližně 12 miliard dolarů a spekulativní investoři výrazně omezovali dlouhé pozice.

Válka navíc prudce zdražila ropu. Vyšší ceny energií znamenají vyšší inflaci a vyšší inflace znamená, že americká centrální banka nemůže bezstarostně snižovat sazby. Naopak se začalo mluvit o jejich dalším zvýšení. A to je pro zlato problém. Zlato nevyplácí úrok ani dividendu. Čím vyšší výnos nabízejí americké dluhopisy, tím vyšší jsou náklady obětované příležitosti při držení zlata.

Opětovný zájem o zlato

V červenci se však situace začala pomalu měnit. Globální zlaté ETF zaznamenaly čistý příliv přibližně tří miliard dolarů a jejich zásoby vzrostly o 23 tun. Zajímavé je, že peníze začaly přitékat ještě v době, kdy se cena zlata pohybovala kolem 4 000 dolarů a žádná nová zlatá horečka zatím nebyla na titulních stranách. Část investorů tedy zjevně vyhodnotila pokles o téměř 30 % jako příležitost k návratu ke zlatu. Centrální banky navíc ve 2. čtvrtletí nakoupily přibližně 289 tun zlata a napravily velmi slabý začátek roku. V srpnu zájem investorů ještě zesílil. Cena zlata se z oblasti kolem 4 000 dolarů vyšplhala až téměř k 4 700 dolarům, když zlatu ve druhé polovině srpna pomohly obavy z udržitelnosti amerického dluhu. 

Vydá se nyní zlato vstříc novým historickým maximům?

Argumenty pro další růst ceny zlata nepochybně existují. Investoři se vracejí do zlatých ETF, centrální banky pokračují v nákupech a americká fiskální situace se nelepší. Pokud dolar oslabí nebo se americký dluhopisový trh na dlouhém konci dostane pod ještě větší prodejní tlak, může zlato znovu zaútočit na hranici 5 000 dolarů a později i na lednové maximum.

Neméně silné jsou ale také argumenty proti dalšímu růstu zlata. Fed zůstává citlivý na inflaci a další růst cen ropy může přinést vyšší sazby. Výnosy amerických dluhopisů se drží vysoko, poptávka po špercích kvůli cenám výrazně oslabila a držba zlata v ETF zatím nedosáhla únorového rekordu. Zlato navíc během let 2024 a 2025 zdražilo tak rychle a o tolik, že trh může potřebovat dlouhou dobu, aby tento růst vstřebal.

Za pravděpodobnější proto považuji, že se zlato bude nějaký čas pohybovat převážně do strany, přibližně v pásmu 4 000 až 4 800 dolarů za unci. Toto pásmo samozřejmě není neprůstřelné. Výrazné oslabení dolaru, pokles reálných sazeb nebo nová krize na dluhopisovém trhu by mohly cenu zlata poslat nahoru. Naopak trvale vysoké sazby a silnější dolar by mohly znovu otestovat hranici 4 000 dolarů. Bez zásadního impulzu však může zlato zůstat v tomto rozmezí déle, než optimisté očekávají.

Historie se (ne)opakuje

Při pohledu na historický graf zlata se opakuje zajímavý vzorec. Po prudkém růstu a dosažení významného dlouhodobého maxima často následuje nejméně několik čtvrtletí, během nichž se cena pohybuje do strany nebo část předchozího růstu odevzdá. Není to žádný železný zákon, ale historie nám ale nabízí několik velmi názorných příkladů.

V květnu 2006 zlato po rychlém růstu dosáhlo 26letého maxima kolem 730 dolarů. Během jediného měsíce následně ztratilo 26 % a spadlo přibližně na 543 dolarů. Předchozí maximum přesvědčivě překonalo až ve druhé polovině roku 2007, tedy zhruba po roce a půl.

V březnu 2008 cena zlata překonala 1 030 dolarů, ale během finanční krize následně klesla přibližně k 700 dolarům. Na nové maximum si investoři opět počkali zhruba rok a půl, do druhé poloviny roku 2009.

Ještě výmluvnější je rok 2011. Zlato tehdy dosáhlo historického maxima kolem 1 920 dolarů. Přibližně rok a půl se drželo v širokém pásmu, ale potom se obchodování do strany změnilo v dlouhodobý pokles. Původní rekord zlato překonalo teprve v roce 2020, téměř o devět let později.

A pokud se podíváme opravdu hodně do historie, tak nelze nezmínit rok 1980. Po tehdejší ceně přibližně 850 dolarů za unci přišel propad o téměř 70 %. Na stejnou nominální úroveň se zlato vrátilo až v roce 2008. Investor nakupující na vrcholu tak čekal skoro tři desetiletí. A to ještě bez započtení inflace.

Největším rizikem zlata není propad. Je jím čas.

Investoři se často nejvíce bojí situace, kdy cena zlata během několika měsíců klesne o 20 % nebo 30 %. Daleko obtížnější ale může být období, kdy zlato po podobném propadu dlouhé roky stagnuje. Investor pak nepotřebuje jen pevné nervy. Potřebuje především čas, trpělivost a dostatek volných peněz, aby nebyl nucen pozici uzavřít právě v nevhodnou chvíli. Kdo podobnou situaci nikdy nezažil, snadno řekne, že pokles jednoduše „vysedí“. Ve skutečnosti není vůbec snadné sledovat investici, která je pět nebo deset let ve ztrátě, zatímco akcie nebo jiná aktiva mezitím rychle rostou.

A zde se dostáváme k nákladům obětované příležitosti. Kapitál uložený ve stagnujícím zlatu nemůže současně pracovat jinde. Zlato nevytváří zisk, nevyplácí dividendu ani úrok. Celý výnos závisí na tom, zda bude budoucí kupující ochoten zaplatit vyšší cenu.

A nyní slíbená odpověď.

Na konci roku 2000 stála unce zlata přibližně 272 dolarů. K 31. srpnu 2026 to bylo zhruba 4 448 dolarů. Zlato tedy od začátku roku 2001 zhodnotilo přibližně o 1 530 %. Index S&P 500 za stejné období bez započtení dividend vzrostl přibližně o 482 %. Po započtení a reinvestování dividend činil jeho total return přibližně 840 %. Z investovaných deseti tisíc dolarů by tak bylo přibližně 163 tisíc dolarů ve zlatě, 58 tisíc podle cenového indexu S&P 500 a zhruba 94 tisíc včetně reinvestovaných dividend.

Vítězem je tedy zlato, ale …

Má to však jeden podstatný háček. Začátek roku 2001 byl pro zlato mimořádně výhodným startovním bodem. Cena zlata se nacházela blízko dlouhodobého dna. Americké akcie byly naopak v první fázi prasknutí internetové bubliny, a tedy stále hodně vysoko. Kdybych si jako začátek vybral vrchol zlata z roku 2011, výsledek by vypadal úplně jinak. A zde je právě jádro problému. Zlato může během několika desetiletí porazit akciový trh a současně nechat investora, který nakoupí v nevhodnou dobu, čekat na návrat jeho peněz mnoho let. 

FAQ

Porazilo zlato od roku 2001 americké akcie?

Ano, a to i S&P 500 s reinvestovanými dividendami.

Kam může zlato nyní směřovat?

Základním scénářem je pásmo 4 000 až 4 800 dolarů.

Jaké je hlavní riziko investice do zlata?

Dlouhá stagnace a náklady obětované příležitosti.