Výroba v říjnu podle PMI nečekaně propadla

Optimismus mezi tuzemskými výrobními podniky pozvolna uvadá. V říjnu došlo k nečekaně silnějšímu poklesu PMI a domácí průmysl tak do 4. čtvrtletí nevstoupil pozitivně.

ČR – index PMI ve výrobním sektoru (říjen)

Nálada v tuzemském zpracovatelském průmyslu vyjádřená indexem PMI v říjnu opět poklesla, a to již počtvrté v řadě. Zatímco během léta a v září však bylo zhoršení PMI jen kosmetické, tak v říjnu došlo k překvapivě výraznějšímu zhoršení indexu PMI na 47,2 ze zářijových 49,2 bodu. Letošní maximum a zároveň nejvyšší hodnoty za více jak tři roky dosáhl PMI v červnu (50,2 bodu).

Proč lze hodnotit říjnový pokles PMI jako překvapivý? Za prvé trh se zhoršením českého PMI v říjnu vůbec nepočítal. Za druhé, zatímco PMI v říjnu a předtím i během léta klesal, tak důvěra podnikatelů v průmyslu se podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) v říjnu meziměsíčně výrazně zvýšila. Za třetí v okolních zemích výrobní PMI v říjnu mírně vzrostly (Polsko, Německo, eurozóna), případně poklesly z vyšších hodnot (Maďarsko).

Detailnější pohled na PMI ukazuje, že v říjnu zrychlil pokles výroby i nových zakázek. Firmy začaly více propouštět a ceny vstupu rostly nejpomaleji od začátku loňského roku. Poptávka byla slabá, a to jak domácí, tak zahraniční. Obchodní důvěra dokonce klesla na nejnižší úroveň v letošním roce. Rozpracovanost vzrostla jen mírně. Opět se tak potvrzuje, že poptávka zůstává křehká a od to především v případě zahraničních zakázek z evropských trhů. Pokračuje i utlumený cenový vývoj na výstupu, když slabá poptávka a zostřená mezinárodní konkurence tlačí na pokles prodejních cen.

Výsledně se v říjnu zhoršil i optimismus českých výrobců směrem k roku 2026 a to především v návaznosti na slabou poptávku. Firmy sice zůstávají i nadále pozitivní, ale jejich důvěra se zároveň v tomto směru snížila na nejnižší úroveň od prosince 2024.

Začátek 4. čtvrtletí tak v kontextu PMI nezačal pro český výrobní sektor příliš pozitivně. V návaznosti na říjnový pokles PMI je samozřejmě nutné položit si otázku, jak moc je/byl optimismus firem založený na reálných základech a jak moc na víře, že bude lépe. Aktuálně lze totiž najít jak argumenty, které podporují zlepšení důvěry (očekáváná fiskální expanze v Německu, celní „dohoda“ mezi USA a EU, růst globální ekonomiky), tak i argumenty, které již tak pozitivně nevyznívají (výraznější tlak na marže českých podniků, a to jak kvůli silné mezinárodní konkurenci, tak kvůli americkým clům, když řada firem vystupuje v roli subdodavatelů). Stále se také čeká na oživení německého průmyslu, který zůstává v útlumu.

Tuzemská ekonomika v letošním roce solidně roste, když HDP ve 3. čtvrtletí dokonce zrychlil na 0,7 % k/k a 2,7 % r/r. Průmyslu se však velmi pravděpodobně růst produkce ve 3. čtvrtletí vyhnul a jak píšu výše, tak ani začátek 4. čtvrtletí není z pohledu průmyslu dobrý. Česká ekonomika se sice může aktuálně opřít o solidní spotřebu domácností, silné stavebnictví a postupně snad i o investice a od příštího roku i o uvolněnější fiskální politiku, ale nastartovat plošně zpracovatelský průmysl se zatím nedaří.