Strašák deflace stále obchází kolem Číny

Čínská inflace na začátku roku znovu zpomalila a nebezpečně se opět přiblížila k hraně deflace. Lednový meziroční růst spotřebitelských cen dosáhl pouhých 0,2 %, zatímco trh očekával růst o 0,4 %. Proti prosinci tak tempo růstu cen polevilo a potvrzuje, že domácí poptávka zůstává velmi křehká.

Samotná hodnota inflace není dramatická, problémem je však kontext. Čína se již delší dobu pohybuje na hraně cenové stagnace a opakovaně se vrací do deflačního pásma. Lednová data ukazují, že cenové tlaky nejsou schopny se stabilně ukotvit nad nulou. Mezery mezi očekáváním trhu a realitou navíc signalizují, že oživení je slabší, než se předpokládalo.

Ještě výraznější signál přichází z průmyslu. Výrobní ceny PPI v lednu meziročně klesly o 1,4 %. Jde o pokračování dlouhodobého poklesu, který začal v říjnu 2022 a který potvrzuje přetrvávající nadbytečné kapacity a slabou poptávku v průmyslovém sektoru. Trvalá deflace na úrovni výrobců snižuje marže podniků, omezuje investiční aktivitu a zvyšuje tlak na zaměstnanost.

Makroekonomické prostředí tomuto obrazu odpovídá. Růst HDP zůstává utlumený a neakceleruje tak, aby generoval dostatečné cenové impulzy. Ve 4Q 2025 vzrostla čínská ekonomika pouze o 4,5 %, což představuje zpomalení z předchozích 4,8 %. Čína musí růst mnohem rychleji, ale dnes toho prostě není schopna. Doby, kdy rostla dvouciferným tempem nebo kdy 7% hranice růstu byla tzv. „nepodkročitelná“ jsou pryč. Míra nezaměstnanosti se drží na zvýšených úrovních nad 5 %, což omezuje růst mezd i spotřebitelskou důvěru. 

Slábnoucí domácí poptávku ilustruje i prosincový pokles prodejů automobilů o 6,2 % y/y a lednový o 3,2 % y/y. Spotřebitelé zůstávají opatrní a odkládají větší nákupy.

Kombinace nízké CPI, trvale záporné PPI a slabé spotřeby vytváří rizikový mix. Deflační prostředí zvyšuje reálnou hodnotu dluhu, demotivuje firmy k investicím a může dále brzdit růst. Pokud se nepodaří obnovit důvěru domácností i firem, může se Čína dostat do pasti dlouhodobě utlumené cenové dynamiky, která by zásadně komplikovala hospodářskou stabilizaci.

Slábnoucí cenová dynamika a přetrvávající pokles výrobních cen se přelévají i do zahraničního obchodu. Deflační tlaky zvyšují konkurenceschopnost čínského exportu, což může zesilovat cenový tlak na výrobce v Evropě i USA a komplikovat jejich marže. Zároveň však slabá domácí poptávka omezuje čínský dovoz, což negativně dopadá na exportně orientované ekonomiky závislé na čínském trhu. Výsledkem je asymetrický efekt: Čína exportuje deflační tlaky do světa, zatímco sama méně přispívá k růstu globální poptávky.