Polsko a Rumunsko vyčkávají. Regionální centrální banky už nehrají stejnou hru jako ČNB a ECB

Včerejší rozhodnutí polské (NBP) a rumunské (NBR) centrální banky ponechat úrokové sazby beze změny nepřinesla žádné překvapení. Přesto ukázala, že střední Evropa se v měnové politice začíná výrazně rozcházet.

Zatímco Česká národní banka i Evropská centrální banka v červnu reagovaly na sílící inflační rizika zvýšením sazeb, Polsko a Rumunsko zvolily vyčkávací strategii. Každé však z jiného důvodu.

Polská centrální banka ponechala základní sazbu na 3,75 %, kde se nachází už čtvrté zasedání v řadě. Argumentů pro změnu mnoho neměla. Červnová inflace zpomalila na 2,5 %, tedy přesně na střed inflačního cíle NBP. Současně však banka upozornila, že inflační výhled pro letošní i příští rok revidovala směrem vzhůru a nově očekává inflaci v pásmu 2,4–3,3 % letos a 1,5–4,0 % v roce 2027. Hospodářský růst naopak zhoršila. Právě tato kombinace vysvětluje opatrnost bankovní rady.

Rumunsko je v úplně jiné situaci. NBR ponechala sazbu na 6,50 %, přestože meziroční inflace v květnu vzrostla na 10,85 %, nejvýše od dubna 2023. Za růstem stojí především dražší energie, pohonné hmoty a bydlení. Rumunská ekonomika navíc podle centrální banky v prvním čtvrtletí mezičtvrtletně klesla o 1,2 %. Přesto si Bukurešť nemůže dovolit uvolnit měnovou politiku. Inflace zůstává příliš vysoká a geopolitická rizika i vývoj cen energií představují další nejistotu.

Obě rozhodnutí je přitom nutné vnímat v širším kontextu. ČNB i ECB v červnu zvýšily úrokové sazby, protože se obávají návratu inflačních tlaků. Trhy navíc stále počítají s tím, že americký Fed do konce roku přidá ještě jedno zvýšení sazeb. Světové centrální banky tak znovu dávají najevo, že riziko vyšší inflace považují za větší hrozbu než zpomalení ekonomiky.

Stejné rozhodnutí ve Varšavě a Bukurešti proto neznamená stejnou měnovou politiku. Polsko si může dovolit vyčkávat díky inflaci poblíž cíle. Rumunsko vyčkává proto, že prostor pro jakékoli uvolnění jednoduše nemá. A právě to ukazuje, že region střední Evropy už dnes nelze vnímat jako jeden homogenní celek.