Nový start bez dluhů

Oddlužení se v Česku stalo běžným nástrojem, jak zastavit spirálu dluhů – jen za rok 2025 bylo podle údajů Ministerstva spravedlnosti a analytiků povoleno přes 22 770 oddlužení, což představuje meziroční nárůst o 13 %, ale stále méně, než se po novele očekávalo. Pro malé podnikatele a živnostníky, kteří insolvenční řízení využívají stále častěji, představuje jeho závěr nejen úlevu, ale i technicky složitý moment, kde každá chyba může znamenat zbytečné prodloužení nebo dokonce riziko, že soud oddlužení neukončí. Člověk, který je v insolvenci tři roky, už nemá chuť na další právní překvapení. Závěr oddlužení ale není automatický – a právě to je důvod, proč je dobré vědět, co přesně se bude dít a co si ohlídat, aby se proces nezadrhl na detailech.

V závěru oddlužení se rozhoduje o tom nejpodstatnějším – zda bude člověk definitivně zbaven zbytku dluhů. Nic se ale neděje samo. Insolvenční správce sestavuje závěrečnou zprávu, soud ji kontroluje, a pokud vše proběhlo poctivě, vydává dvě zásadní rozhodnutí: o splnění oddlužení a o osvobození od neuhrazených závazků. Čtenář získá praktický návod, jak poznat, že jde vše správně, co udělat po skončení řízení, jak řešit záznamy v registrech i co může zůstat nezaplaceno.

Hned na konci třetího roku oddlužení se začíná rozhodovat o tom, zda celý proces skutečně dopadne dobře. Správce vyhotovuje závěrečnou zprávu. Prakticky jde o kontrolu tří let života – kolik peněz přišlo, kolik jich odešlo věřitelům, zda byly doloženy všechny příjmy a zda se nevyskytly situace, které by mohly být vyhodnoceny jako nepoctivé. V praxi je právě tato fáze nejčastějším místem, kde vznikají zdržení. Stačí chybějící podklad, nerozpoznaný příjem z dohod o provedení práce, opožděné doložení potvrzení o zaměstnání nebo chyba v komunikaci se správcem. Je proto vhodné už několik týdnů před koncem období oddlužení zkontrolovat, zda byly doručeny všechny výplatní pásky, potvrzení o příjmu, případně daňové doklady, pokud jde o OSVČ.

Poté přichází soudní kontrola. Ta nebývá formalitou – soudy po novele z roku 2024 přitvrzují v hodnocení poctivosti, protože novela zkrátila délku oddlužení na tři roky a stát očekává, že tato výhoda bude vyvážena maximální transparentností. Pokud soud zjistí, že dlužník zatajil, byť jen opakovaný vedlejší příjem, může oddlužení zrušit. V roce 2025 bylo zrušeno zhruba 9–10 % oddlužení (celkově za delší období po roce 2021 se procento pohybuje kolem 9,5 %). Nejčastěji kvůli neplacení nebo zatajování příjmů. U podnikatelů se navíc hodnotí i to, zda nepřijali nové závazky, které nebyli schopni splácet, nebo zda neuložili majetek mimo dosah věřitelů.

Když je vše v pořádku, vydává soud dvě rozhodnutí. První potvrzuje splnění oddlužení. Druhé – to skutečně klíčové – osvobozuje od všech nezaplacených dluhů, které do oddlužení spadaly. Teprve tímto okamžikem je člověk „čistý“. Každý, kdo byl v insolvenci, popisuje tento moment velmi podobně – tři roky nejistoty končí jedním listem papíru, který má obrovskou hodnotu.

Jenže závěr insolvence neznamená, že vše mizí z reality. Zůstávají závazky, které nepodléhají odpuštění. Výživné na dítě musí být nadále hrazeno. Peněžité tresty uložené soudem se oddlužení netýkají, stejně jako náhrada škody způsobené trestným činem. Stejně tak veškeré dluhy vzniklé až po zahájení oddlužení – ty bude nutné splácet samostatně. OSVČ bývají překvapeny nejčastěji tím, že dlužné pojistné vzniklé po zahájení insolvence už do oddlužení nespadá.

Praktickou komplikací bývá také to, že i po dokončení oddlužení zůstává člověk zapsán v insolvenčním rejstříku. Záznam je veřejně dohledatelný pět let od právní moci rozhodnutí o osvobození. Pro někoho je to jen formalita, pro podnikatele to ale může znamenat problém při žádosti o úvěr nebo leasing. Banky často interně počítají s delší „ochlazovací“ dobou, která může dosáhnout až sedmi let. Nejde o zákonnou lhůtu, ale o interní metodiky finančních institucí. Tady se vyplatí doložit bankám vše, co podporuje důvěryhodnost – stabilní příjmy, potvrzení o bezdlužnosti vůči státu, historii podnikání, účetní závěrky.

Další past se skrývá v registrech dlužníků. Insolvence je v nich evidována různě: bankovní registry (BRKI, NRKI) uchovávají záznamy až osm let, nebankovní SOLUS obvykle tři roky od doplacení. Nic z toho se nemaže automaticky. Počítat s tím musí každý, kdo po oddlužení plánuje financování nákupu vozidla, rekonstrukci nebo rozšíření podnikání.

Co tedy udělat po skončení oddlužení? Jako první krok doporučuji opatřit si úřední stejnopisy rozhodnutí o splnění oddlužení a o osvobození od zbytku dluhů. Vyplatí se mít je uložené nejen v elektronické podobě, ale i fyzicky. Poté je vhodné požádat jednotlivé registry o výpis a zkontrolovat, zda neobsahují staré nebo chybné údaje – chyby se v praxi vyskytují poměrně často, zejména u menších nebankovních společností. V případě nesrovnalostí se podává žádost o opravu, kterou mají registry povinnost vyřešit.

Posledním krokem je nový finanční režim. Po třech letech života „na minimu“ se nabízí uvolnění, ale zkušenosti bývalých insolvenčních dlužníků ukazují, že právě první rok po skončení oddlužení je nejrizikovější. Doporučuje se mít vytvořenou rezervu alespoň ve výši dvou až tří měsíčních nákladů podnikání i domácnosti. Výzkum Asociace insolvenčních správců (2024) uvádí, že více než 40 % osob, které si rezervu nevytvoří, se do tří let dostane do nových dluhů. Nejde o hrozbu, ale o statistiku – a ta je u finanční disciplíny často spolehlivější než dobrý pocit.

Závěr oddlužení tak není jen formálním aktem. Je to moment, kdy se rozhoduje o tom, zda bude člověku umožněno ekonomicky fungovat bez minulosti, nebo zda se část problémů bude táhnout dál. Kdo si včas ohlídá závěrečnou zprávu, dokumenty, registry a nastaví si jasný finanční režim, může se spolehnout, že tři roky úsilí skutečně přinesou nový start – a nikoli další kolo vyjednávání s věřiteli.