Nový metodický pokyn FAÚ

Finanční analytický úřad posílá povinným osobám z nefinančního sektoru jasný signál: éra univerzálních „šablon“ končí. Místo vzorového dokumentu zveřejnil nový metodický pokyn č. 11, který se zaměřuje na hodnocení rizik a tvorbu systému vnitřních zásad (SVZ). Pro malé a střední podniky to znamená, že už nelze spoléhat na stažení formuláře z webu a jeho mechanické doplnění. Každý podnik bude muset postavit své zásady na reálném pochopení vlastní činnosti, typických transakcí a rizik, která jej skutečně obklopují.

Pokuty za podcenění AML povinností nejsou hypotetické – v posledních letech FAÚ uděluje sankce v řádu statisíců až milionů korun i podnikatelům, kteří nebyli bankami ani velkými hráči, ale např. realitním kancelářím či účetním firmám. Nový pokyn č. 11 zdůrazňuje, že SVZ už nemá být formální složka v šanonu, ale nástroj řízení rizik. To znamená, že pokud podnik působí například v oblasti zprostředkování plateb, musí popsat jiné scénáře podezřelých obchodů než advokát nebo realitní makléř.

Co se mění prakticky

FAÚ přestává nabízet „jednotný vzor“ a místo toho poskytuje pouze obecný rámec struktury. Ten je v příloze č. 1 rozdělen do třinácti kapitol – od seznamu pojmů a výčtu znaků podezřelých obchodů přes detailní popis identifikace klienta, postupů kontroly až po pravidla pro oznámení podezřelého obchodu FAÚ. Podnik tak získává kostru, kterou si musí sám doplnit obsahem podle povahy své činnosti. Pokud jde o realitní kancelář, měla by popsat rizika spojená s platbami v hotovosti či s klienty ze zemí se zvýšeným rizikem. Účetní firma naopak musí řešit situace, kdy klient trvá na zpracování plateb s neprůhledným původem.

Jak postupovat krok za krokem

První fází je hodnocení rizik. Zákon i metodický pokyn trvají na tom, že podnik má zmapovat vlastní činnosti a přiřadit k nim rizikovost – typ klienta, geografický původ, druh služby. Prakticky to znamená vzít si běžný seznam klientů, vyhodnotit, kolik z nich je z rizikových zemí, kolik pracuje s hotovostí, zda se objevují politicky exponované osoby. Z těchto údajů se pak sestaví tabulka, která se stane základem vnitřních zásad.

Druhá fáze je vypracování SVZ podle osnovy FAÚ. Dokument musí obsahovat nejen popis postupů, ale i to, kdo je za ně odpovědný. Pokud je ve firmě jediný jednatel, musí být jasně stanoveno, že právě on provádí vyhodnocení podezřelých obchodů a rozhoduje o oznámení FAÚ. U větších podniků má být určena „kontaktní osoba“, která je v pracovní době k dispozici úřadu a nese odpovědnost za komunikaci. Metodika přitom výslovně zakazuje tuto funkci outsourcovat – nelze si najmout externího konzultanta, který by byl zapsán jako kontaktní osoba.

Třetí fází je implementace do praxe. Nestačí mít SVZ v šuplíku – podnik musí zaměstnance, kteří přicházejí do styku s klienty, proškolit. FAÚ sleduje, zda probíhá skutečné školení, nikoliv jen podpis prezenční listiny. Pokud zaměstnanec nerozezná typické znaky podezřelého obchodu, podnik je vystaven sankci stejně, jako kdyby žádný SVZ neexistoval.

Rizika ignorování změn

Mnoho podnikatelů má tendenci chápat AML pravidla jako „něco, co se jich netýká“. Jenže novela zákona a metodický pokyn č. 11 tento prostor zužují. Pokud povinná osoba nedodá FAÚ při kontrole funkční a přizpůsobený SVZ, riskuje nejen pokutu, ale i reputační škodu. Úřad dnes zveřejňuje pravomocná rozhodnutí, takže případná sankce se stává dohledatelnou pro obchodní partnery i konkurenci.

Praktický tip

Smyslem není vytvořit stostránkový elaborát, ale funkční dokument. Úspěšné podniky proto začínají s jednoduchou tabulkou rizik a postupně ji doplňují. Klíčové je, aby každý krok – identifikace klienta, ověření skutečného majitele, vyhodnocení podezřelého obchodu – byl popsán konkrétně a odpovídal realitě. Když FAÚ vidí, že podnik chápe rizika své činnosti a má praktické postupy, vnímá to i při kontrole pozitivně.