Energie pod kontrolou

Krach Bohemia Energy v roce 2021 byl pro tisíce domácností i firem bolestivou lekcí. Mnozí tehdy zjistili, že ani fixace ceny neznamená jistotu – pokud dodavatel nemá nakoupenou energii dopředu, celý systém se může zhroutit během několika dní. Právě proto od října vstoupila v platnost novela energetického zákona, která má těmto situacím zabránit. Poprvé dává zákazníkům do ruky nástroj, jak se bránit proti rizikovým dodavatelům: možnost odejít, pokud jejich dodavatel nemá zajištěno alespoň 70 % očekávané spotřeby.

Nově musí všichni dodavatelé dvakrát ročně, vždy do konce března a září, zveřejnit tzv. index zajištění dodávek – číslo, které ukazuje, kolik energie už mají nakoupeno dopředu. Je to vlastně forma finančního zdraví firmy, jen převedená do jazyka energie. Pokud index klesne pod 70 % nebo není zveřejněn vůbec, zákazník má právo smlouvu vypovědět – a to i tehdy, když má uzavřenou smlouvu s fixovanou cenou.

Zní to jako detail, ale v praxi jde o zásadní zlom. Dosud bylo možné ukončit fixovanou smlouvu jen s vysokými sankcemi nebo v případě porušení smluvních podmínek. Nyní se zákon postavil na stranu spotřebitelů, a to i firemních zákazníků – tedy malých a středních podniků, které si často sjednávají fixace kvůli plánování nákladů.

Zjednodušeně řečeno: pokud dodavatel nemá nakoupeno alespoň 70 % energií pro vaši spotřebu, máte právo odejít. A to bez pokut a průtahů. Výpovědní lhůta končí posledním dnem měsíce, který následuje po doručení výpovědi. Formulář je dostupný na stránkách Energetického regulačního úřadu (ERÚ), kde lze ověřit i aktuální hodnotu indexu jednotlivých dodavatelů.

Pro firmy to znamená novou formu energetické due diligence – podobně jako si prověřují bonitu obchodního partnera, měly by nyní sledovat i to, jak si jejich dodavatel stojí s nákupem energií. Zveřejněný index může totiž napovědět, zda dodavatel nakupuje chytře a s předstihem, nebo zda riskuje a čeká na pohyb cen na burze.

Příklad: pokud firma odebírá ročně elektřinu za 800 tisíc korun a její dodavatel má zajištěno jen 40 % potřebné energie, vystavuje se zákazník riziku, že při výkyvu cen na trhu může být nucen přejít k náhradnímu dodavateli za podstatně vyšší cenu. V době energetické krize v roce 2021 se rozdíl mezi tržní a zajištěnou cenou pohyboval i v řádech 200–300 %. To znamená, že roční náklady by v extrémním případě mohly vzrůst třeba na 1,6 milionu korun – částka, která dokáže rozkolísat rozpočet i dobře vedené firmy.

Zveřejňování indexu je přitom pro dodavatele povinné. Pokud tak neučiní, jde o porušení zákona, které může ERÚ postihovat pokutami. Ale ještě důležitější než sankce je samotná transparentnost. Firmy konečně získávají jasný ukazatel, podle kterého mohou srovnávat nabídky. Už nestačí jen sledovat cenu za megawatthodinu – rozhodující je i to, zda dodavatel energii skutečně má.

Zajímavé je, že podobný mechanismus se již několik let používá v Německu a Nizozemsku. Tamní trh díky tomu funguje stabilněji a prudké pády dodavatelů jsou spíše výjimkou než pravidlem. Česká úprava tedy neobjevuje Ameriku, ale zavádí praxi, která se v Evropě osvědčila.

Pro podnikatele je ideální si teď v kalendáři vyznačit dva termíny – konec března a konec září. V těchto obdobích budou mít k dispozici nejčerstvější data o zajištění dodávek. Vyplatí se zkontrolovat web dodavatele a porovnat čísla s konkurencí. Pokud index klesne pod 70 %, je to varovný signál – a čas připravit výpověď.

Novela energetického zákona tak přináší víc než jen další povinnost. Přináší nástroj, jak si pohlídat stabilitu svého dodavatele, a tím i jistotu, že elektřina nebo plyn potečou dál, bez skrytých rizik a nečekaných doplatků. V době, kdy se energetický trh stává čím dál složitější, to není málo.