Důvěra mezi tuzemskými výrobními podniky opět mírně poklesla

Důvěra v tuzemském zpracovatelském průmyslu se v září opět mírně snížila, když došlo k poklesu nových zakázek, výroby i zaměstnanosti. České výrobní podniky jsou však optimistické v horizontu nadcházejících dvanácti měsíců.

ČR – index PMI ve výrobním sektoru (září)

Nálada v tuzemském zpracovatelském průmyslu vyjádřená indexem PMI v září mírně poklesla na 49,2 oproti srpnovým 49,4 bodu. Letošní maximum a zároveň nejvyšší hodnoty za více jak tři roky dosáhl PMI v červnu (50,2 bodu), avšak od července důvěra mezi průmyslovými podniky nepřetržitě klesá. Zároveň je však nutné zdůraznit, že pokles PMI v posledních třech měsících je jen velmi mírný, a i přes mírné zhoršování indexu je celková důvěra ve výrobním sektoru stále téměř nejvyšší od jara 2022. Zároveň se celkový index nachází jen těsně pod neutrální hladinou 50 bodů, která odděluje pásma expanze a kontrakce.

Detailnější pohled na zářijový PMI ukazuje, že došlo k poklesu výroby i nových zakázek. Výrobní podniky v září zaznamenaly první pokles nových zakázek od května. Ačkoliv pokles zakázek byl jen mírný, tak se potvrzuje, že poptávka zůstává křehká a od to především v případě zahraničních zakázek z evropských trhů.

Pokles zakázek se negativně promítl do zaměstnanosti, když firmy pokračovaly v redukci pracovních pozic. I nadále tak pokračuje trend klesající zaměstnanosti v průmyslu, který je dobře patrný i ze statistik, které zveřejňuje Český statistický úřad (ČSÚ). Průmyslové podniky často nenahrazují odchozí zaměstnance a zároveň neobnovují smlouvy na dobu určitou. Výsledkem je, že zaměstnanost ve výrobním sektoru klesá nepřetržitě od poloviny roku 2022 a za poslední tři roky došlo k poklesu zaměstnanců o více jak 5 %.

Slabá poptávka se promítá i do utlumeného cenového vývoje. Nákladová inflace zpomalila na nejnižší tempo v letošním roce. Výjimkou jsou ceny potravin a energií. Na druhé straně dochází i k utlumené cenové dynamice na výstupu, když slabá poptávka a zostřená mezinárodní konkurence tlačí na pokles prodejních cen.

Pozitivně lze hodnotit to, že výrobní firmy zůstávají optimistické na ročním horizontu, kde očekávají růst produkce. Optimismus firem se opírá o nárůst poptávky v kombinaci s většími investicemi do nového sortimentu zboží a expanzí na nové trhy. V tomto ohledu je samozřejmě nutné položit si otázku, jak moc je optimismus firem založený na reálných základech a jak moc na víře, že bude lépe. Aktuálně lze totiž najít jak argumenty, které podporují zlepšení důvěry (očekáváná fiskální expanze v Německu, celní „dohoda“ mezi USA a EU, růst globální ekonomiky), tak i argumenty, které již tak pozitivně nevyznívají (výraznější tlak na marže českých podniků, a to jak kvůli silné mezinárodní konkurenci, tak kvůli americkým clům, když řada firem vystupuje v roli subdodavatelů). V neposlední řadě je nutné zmínit pokračující slabý výkon německého průmyslu a problémem zůstávají ceny energií.