Data act mění hru

Od září 2025 už není nakládání s daty v rukou výrobců chytrých zařízení, ale v rukou jejich uživatelů. To je zásadní obrat, který přináší evropské nařízení Data Act. Firmy všech velikostí se musí připravit na to, že jejich klienti mají právo získat přístup k datům, která jejich produkty nebo služby generují, a to v přehledné a přenositelné podobě. Znamená to nové technické náklady, ale také novou důvěru a příležitosti.

Data Act platí od 12. září 2025 a mění pravidla přístupu k datům. Uživatelé mají právo získat data z chytrých zařízení a služeb, mohou je přenést k jinému poskytovateli a firmy musejí technicky zajistit férový přístup. SME čekají nové povinnosti, investice do IT a změna vztahu ke klientům. Kdo se adaptuje rychle, může na nových pravidlech vydělat.

Nařízení není jen právní formalita, ale praktická změna v tom, jak funguje trh s daty. Dosud byla data z chytrých zařízení – například telematiky ve firemních autech, senzorů v logistice nebo chytrých výrobních strojů – výsadou výrobce. Ten určoval, kdo k nim smí a kdo ne. Od září 2025 má k těmto datům právo přímý uživatel zařízení, tedy například malý autodopravce, který si pořídil flotilu aut s pokročilou diagnostikou, nebo pekárna, která investovala do digitálně řízených pecí. Najednou může tato data využít jiný servis, analytická firma nebo nová pojišťovna – pokud se majitel rozhodne, že je s nimi chce sdílet.

Pro SME je to obrovská změna. Znamená to, že se mohou vymanit ze závislosti na jednom dodavateli. Představme si malou stavební firmu, která má bagry s chytrými senzory. Do září 2025 byla odkázána na servisní síť výrobce, protože jen ten měl přístup k datům ze strojů. Teď je může předat jiné firmě a získat levnější údržbu. Zároveň se otevírá trh novým hráčům, kteří mohou nabídnout konkurenční služby právě díky přístupu k datům.

Prakticky to však znamená i povinnost připravit vlastní IT systémy na to, že klienti budou požadovat data. Musí být dostupná ve strojově čitelné podobě, což není jen o poskytnutí PDF reportu. Jde o technické rozhraní, které umožní data předat dál. Pro menší firmy, které nabízejí chytré produkty, to znamená náklady na vývoj API, zabezpečení přenosu a právní ošetření celého procesu. Podle odhadů Evropské komise budou implementační náklady pro malé podniky tvořit 0,5–1 % jejich ročních příjmů, což se může zdát málo, ale pro firmu s obratem 50 milionů korun jde o půl milionu až milion ročně.

Velkým přínosem má být vyšší transparentnost. Například zemědělská družstva budou moci snadno přejít na jiného poskytovatele agrárního softwaru, protože k datům z polí nebo strojů získají plný přístup. V bankovnictví se očekává rozvoj nových služeb – data z firemních vozů mohou sloužit pro přesnější kalkulaci pojištění. Čísla hovoří jasně: Evropská komise odhaduje, že do roku 2028 přinese Data Act firmám v EU ekonomický přínos přes 270 miliard eur.

Na druhé straně se otevírá i riziko – především bezpečnostní a obchodní. Sdílení dat se třetími stranami znamená nutnost nastavit detailní smlouvy, aby nedošlo k úniku know-how. Pro SME, které často nemají robustní právní oddělení, to může být past. Doporučení je jasné: už teď si připravit vzory smluv o sdílení dat a oslovit IT firmu, která zajistí bezpečný přenos. Kdo to podcení, může se dostat do situace, kdy klient začne požadovat data, ale firma nebude technicky schopna je poskytnout.

Důležité je také vědět, že Data Act ukládá povinnost umožnit přístup i po ukončení smluvního vztahu. To znamená, že pokud klient přestane využívat službu nebo se rozhodne přejít ke konkurenci, musí dostat svá data zpět. Právě tento moment je pro mnoho SME největší výzvou – jde o citlivou chvíli, kdy odchází zákazník, ale zároveň nesmí dojít k zadržování dat.

Co tedy udělat? Začít mapováním toho, jaká data vaše firma generuje. Poté posoudit, zda jsou v současnosti dostupná v exportovatelné podobě. Pokud ne, je nutné začít řešit technické rozhraní. Dalším krokem je právní příprava – nastavení smluvních podmínek, kde bude jasně stanoveno, za jakých okolností a jakým způsobem se data předávají. A nakonec je třeba proškolit zaměstnance, protože tlak na transparentnost a otevřenost dat může změnit i běžný servisní proces.

Nařízení Data Act není omezující zákaz, ale faktická redistribuce moci nad daty. Pokud se k tomu firmy postaví strategicky, mohou z něj získat konkurenční výhodu. Ti, kdo začnou vnímat data ne jako zátěž, ale jako novou komoditu, budou první, kdo si z nové éry dat vezme maximum.