Český výrobní sektor v únoru přeřadil na neutrál

Únorový PMI ve výrobě vzrostl na 50,0 bodu a po předchozí mírné kontrakci signalizuje stabilizaci sektoru. Přestože produkce zrychlila a důvěra firem se zlepšila, slabá poptávka a pokles nových zakázek nadále tlumí výraznější oživení. Další vývoj bude záviset nejen na domácí a zahraniční poptávce, ale i na geopolitických rizicích a vývoji cen energií.

Výrobní index nákupních manažerů PMI pro ČR v únoru vzrostl na 50,0 z lednových 49,8 bodu a mírně tak zaostal za tržním konsenzem (50,4 bodu). To signalizuje velmi mírné oživení aktivity ve zpracovatelském průmyslu. Hodnota 50 bodů je považována za hranici mezi růstem a poklesem výrobní činnosti, což naznačuje, že odvětví výroby se nachází v rovnovážném stavu.

Mezi pozitivní prvky únorového PMI patří fakt, že se index vrátil k hodnotě 50 bodů, což naznačuje alespoň stagnaci či mírný růst výroby oproti předchozímu měsíci, kdy byl sektor v lehké kontrakci. Podle dostupných detailů produkce rostla nejrychlejším tempem za několik let, což je signál, že firmy začínají opět zvyšovat výrobu a lépe využívat své kapacity. Také očekávání výroby do příštích měsíců se zlepšilo, protože podniky vykazovaly vyšší důvěru v budoucí poptávku. Navzdory obavám ohledně zahraniční poptávky tak byla stabilizace indexu pozitivním výsledkem. Celkový obraz tak naznačuje, že některé segmenty výroby začínají hledat pevnější půdu pod nohama po delším období slabší výrobní dynamiky.

Na druhé straně únorový PMI ukazuje i slabiny českého zpracovatelského sektoru. Index se sice dostal na hranici 50 bodů, ale stále zaostal za tržními očekáváními, což odráží přetrvávající nejistotu. Podstatou problému zůstává slabá poptávka. Nové zakázky klesly v lednu a nyní i v únoru a signalizují, že obchodní situace není zcela stabilní. Firmy i nadále snižovaly nákup vstupů a omezovaly zaměstnanost, aby si udržely kontrolu nad náklady v období nejistoty. Zvyšující se tlak ze strany konkurence na zahraničních trzích a slabší exportní poptávka navíc nadále limitují růstový potenciál sektorů orientovaných na vývoz. Problémy a rizika v průmyslu tak zatím částečně přetrvávají.

V březnu může mít na situaci v tuzemském výrobním sektoru vliv i širší geopolitické napětí, které ovlivňuje ceny energií a dodavatelské řetězce. Zvýšená nejistota v regionu Blízkého východu tradičně tlačí nahoru ceny ropy a energií, což se může promítnout do výrobních nákladů českých firem (růst vstupních cen), a tím i do snížení jejich konkurenceschopnosti. Za zvýšenou pozornost stojí především ceny zemního plynu. Na druhou stranu firmy s vyšší domácí poptávkou by mohly čelit méně dramatickým dopadům, pokud se exportní trhy kvůli konfliktu rychle stabilizují. V krátkodobém horizontu bývá výroba citlivá na externí šoky, ale pokud se evropská a česká poptávka udrží, může stabilizace PMI pokračovat i přes geopolitické riziko.