Zvrat v japonském maloobchodu může spustit širší zpomalení

Zpomalení maloobchodu a slabá spotřebitelská důvěra vysílají varování. Japonská ekonomika, dlouho považovaná za stabilní, nyní naráží na kombinaci vnitřních i vnějších tlaků, která může vést k delšímu období stagnace.

Japonská ekonomika vyslala varovný signál o svém stavu. Naposledy byly útraty Japonců v červených číslech v únoru 2022. Tento ukazatel odolnosti domácí poptávky má však hlubší význam. Tento propad přichází ve chvíli, kdy inflace zůstává zvýšená, úrokové sazby relativně vysoko a nezaměstnanost se drží na neobvykle vyšší úrovni, než bylo pro Japonsko dlouho typické.

Srpnový meziroční pokles tržeb o 1,1 % přerušil sérii dlouhodobého růstu, který však nebyl nikterak silný. Japonské domácnosti reagují na vyšší ceny a vyšší náklady na úvěry. Spotřebitelská důvěra je přitom dlouhodobě křehká a aktuálně se drží pod 35 body, což naznačuje pesimismus ohledně budoucího vývoje příjmů i zaměstnanosti. Spotřebitelské ceny rostou na japonské poměry velmi silným tempem o 2,7 %. Na tyto hodnoty nejsou Japonci vůbec zvyklí, ani deflace není pro zemi vycházejícího slunce ničím výjimečným. Dalším střípkem v této mozaice je reakce japonské centrální banky (BoJ). Japonská ekonomika se vyznačuje několika signifikantními rozdíly, oproti ekonomikám západního střihu. Hlavní sazba byla od roku 2016 do 2024 v záporných hodnotách, což na západě téměř nenajdeme. Předtím byla na nule. Právě kvůli rostoucím cenám museli centrální bankéři přistoupit k utažení měnových podmínek. Sazby začaly loni růst a dnes jsme na 0,5 %, takže ceny úvěrů letí vzhůru, což zvedá tlak na financování podniků a domácností.

Volit nemusejí jen běžní Japonci. Riskovat menší odbyt musejí také tamní výrobci, kteří se rozhodují mezi nižší marží nebo vyšší cenou. Inflace průmyslových výrobců šla v srpnu nahoru o 2,7 %, což je sice mnohem lepší výsledek než v předchozích měsících, ale stále relativně vysoký. Celní politika USA se dotkla i Japonska. To zůstává klíčovým exportérem do USA i Číny. Zpomalení čínské poptávky a nejistota kolem americké měnové politiky tak dopadají na tokijskou ekonomiku dvojnásobně. To může zajímat také domácí exportéry, ale zcela jistě dovozce. Japonsku patří v oblasti exportu z ČR 34. pozice, ale u dovozu je to 14. příčka.

Japonsko je výrazně jiné. Je to země s největším veřejným dluhem vůči HDP na světě. Zatímco zadlužení ČR vůči HDP je pod hladinou 45 %, navíc patříme v EU k těm velmi úspěšným zemím, Německo se pohybuje nad 62 %, celá EMU je pod 88 %, USA jsou nad 124 %, takže Japonsko je daleko nad 200 %. Zásadní rozdíl tkví v jeho specifickém modelu. Většina dluhu je totiž držena domácími institucemi, domácnostmi a centrální bankou. To zajišťuje stabilitu, ale zároveň omezuje manévrovací prostor fiskální politiky.

Pokles maloobchodních tržeb je signálem, že spotřebitelská poptávka již nemusí být schopná kompenzovat slabší export a vyšší náklady firem. Pokud se negativní trend potvrdí, hrozí, že Japonsko sklouzne do stagnace. Alternativou by mohlo být posílení strukturálních reforem, větší otevření pracovního trhu a technologické inovace, na něž země tradičně spoléhá.

Zlom v maloobchodu tak není jen jedním datem ve statistice, ale možným začátkem nové kapitoly, kdy se Japonsko bude muset vyrovnat s kombinací vyšších cen, rostoucích sazeb a zpomalující domácí poptávky.