Zevropštěli jsme. Zlaté české ručičky… to už dávno neplatí. Předání firmy nastupující generaci je dlouhodobý proces.

Česká rodinná firma je absolutní špičkou v oboru výroby pojízdných kovových regálů, které vyvážejí do celého světa. Kovodělný průmysl Češi prostě umí a společnosti Mobile Storage se daří i přesto, že průmyslová produkce v ČR klesá. V ryze české rodinné firmě se podařilo také něco, co dnes není vůbec běžné, a sice plynulé předání vybudované firmy další generaci. Jedině tak může vzniknout tradice.

„Dnešní generace chce mnohem méně přijímat odpovědnost, odmítá starosti a nechce čelit překážkám. To vše, a ještě mnohem více však řízení firmy s sebou nutně přináší. Sousloví zlaté české ručičky už dávno neplatí a euro jsme měli mít už řadu let.“, říká Ing. Zdeněk Daněk, zakladatel a majitel společnosti Mobile Storage s.r.o.

O problémech domácího průmyslu, přijetí eura i generačního předání vedení společnosti pohovořili majitel Mobile Storage Ing. Zdeněk Daněk, hlavní ekonom firmy Martin Miškeřík s CEO Citfin Martinou Zvěřinovou.

Někteří zaměstnanci u vás pracují už 30 let, ale svoji firmu jste založil v roce 2014, jak to vlastně celé začalo?

Před revolucí jsem působil jako konstruktér mostových jeřábů, takže jsem byl nositelem know-how konstrukčních technologií pojízdných regálových systémů. S několika přáteli jsme působili ve švýcarské firmě a v roce 1992 přišla možnost založit vlastní firmu. Znalosti a odhodlání jsme měli ve vrchovaté míře. Bohužel jak už to v životě chodí, nic netrvá věčně. V roce 2013 jsme se v původní firmě rozešli. A já jsem i s několika spolupracovníky stál před rozhodnutím jak pokračovat dále. V této chvíli byl nejdůležitější názor rodinných příslušníků. Vzpomínám si, že jsme udělali rodinnou poradu a jednou z hlavních otázek bylo založení nové společnosti a budoucí fungování rodinných příslušníků ve firmě. Manželka i syn souhlasili, takže jsme do toho šli. Vytvořit rodinnou výrobní firmu je něco úplně jiného než business.

Konstrukce jeřábů a vysokých regálů, které vyrábíme, jsou velmi podobné. Ať už se jedná o pojízdné nebo stacionární, je třeba, aby splňovaly veškeré technologické a bezpečnostní požadavky. Čím vyšší skladovací systém máte a čím vyšší nároky na nosnost požadujete, tím složitější je jeho výroba. Materiálová náročnost je samozřejmostí.

Citfin obchoduje s několika tisíci firmami, ale velmi často slýchávám, že generace zakladatelů nemá komu firmu předat, vám se to povedlo, jaký je recept?

Žádný rychlý nebo jednoduchý recept není. Syn dnes řídí obchod a jsme domluveni, že do dvou let firmu kompletně převezme a já budu fungovat spíše jako poradce. Když jsme v roce 2014 Mobile Storage zakládali, syn už tehdy věděl, že zhruba za 10 let bude stát v jejím čele. Všichni měli dost času se na to připravit. Přemysl studoval, chodil na brigády, byl součástí všeho už od začátku a tím pádem se dnes neděje žádné drama.

Je ale jasné, že ne na vše se dá připravit. Syn je strojař a velký odborník, nebojí se přijmout odpovědnost a překážky bere spíše jako výzvu, což je skvělý přístup. Dnešní mladí to prostě mají jinak, než to měla moje generace. Připadá mi, že nechtějí zdolávat „vysoké kopce“ a chtějí mít rovnou a jednoduchou cestu. Jak potom budou připraveni na dnešní svět a život je otázka. Mimochodem Přemysl byl před několika dny jmenován jednatelem společnosti Mobile Storage.

Zmínil jste materiály a technologickou náročnost vašich výrobků, postihly vás sankce proti Rusku?

Z pohledu dodávek materiálů se nás to nedotklo, ale měli jsme v Rusku řadu zákazníků a tento obchod spadl logicky na nulu, což je výpadek, který jsme museli nějak vyřešit. To se podařilo řadou velmi zajímavých projektů na Ukrajině, kde jsme našli nové zákazníky, kam dodáváme nejen regály, ale i pojízdné technologie. Cena hutního materiálu se však zvedla po začátku války na Ukrajině o více než 100 % a dosud se nevrátila na předválečné hodnoty.

Když jsme u zahraničního obchodu, kam vyvážíte svoje výrobky?

Aktuálně vyvážíme přibližně 75 % produkce. Český trh s 25% podílem tak pro nás i nadále zůstává zásadní. Náš export míří především na Slovensko, do Norska, Švédska, Rumunska či Srbska. Ukrajinu jsem již zmínil a tradičním trhem je pro nás také Izrael. Naši první zákaznicí byli z Polska, kde dnes už nepůsobíme. V letošním roce bychom se chtěli dostat do Itálie, Rakouska a Německa.

Máte vlastní výrobu a vlastní řemeslníky, kolik máte zaměstnanců?

Dnes máme k 50 zaměstnancům. Z toho je přes 30 strojařů ve výrobě a někteří z nich jsou v našem oboru déle než čtvrt století, což je úžasné. Moje žena roky vedla personální oddělení a dělala skvělé věci. Aktuálně hledáme zámečníka, svářeče a šéfmontéra a často je složité najít dobrého člověka i s pomocí personálních agentur či internetové reklamy. Na nábor nových lidí funguje nejlépe doporučení od stávajících zaměstnanců.

V čem jsou Čeští zaměstnanci dobří a kde se mohou zlepšovat?

Bohužel jsme zevropštěli. Sousloví „zlaté české ručičky“ už dávno neplatí. Dnes je běžné, že český zaměstnanec chce mzdu už jen za to, že přišel do práce a jeho hlavní starostí je zvýšení platu a rozšíření dovolené. To je neskutečně smutné.

Zaměstnávali jsme Asiaty nebo Ukrajince, kteří jsou mnohem pečlivější a musím říct, že i pracovitější a za českou mzdu jsou vděční. Jejich přístup k práci je příkladný a u Čechů se s něčím takovým už prakticky nesetkávám.

V posledních týdnech ve společnosti a médiích rezonuje otázka koruny a přijetí eura, jaký máte názor?

V minulém roce jsme udělali forwardy a toto zajištění se ukázalo jako velmi dobrý krok. Dnes to vypadá, že koruna se bude držet spíše slabší, což je pro exportéry dobrou zprávou. My máme přibližně 80 % zakázek v eurech a cokoli nad 25,50 EURCZK je skvělé, ale ani aktuální hodnota pod 25 korunami za jedno euro není špatná.

V otázce eura jsme jednoznačně pro přijetí a já říkám, že jsme ho měli mít už dávno. Je obrovskou chybou, že politická reprezentace dosud váhala nebo že jsme neudělali potřebné kroky k přijetí. Naše ekonomika je na euro připravená a podniky ho potřebují už řadu let. Pro spotřebitele by to byla také výhoda. Euru tedy říkáme ano.

Průmysl v Česku dlouhodobě klesá nebo stagnuje, jak je to u vás?

Loni jsme i my měli pokles zakázek, a to především těch zahraničních, ale hned v prvních lednových týdnech se nám podařilo získat velmi dobré kontrakty. Dosud jsme nemuseli propouštět, takže loňský pokles jsme zvládli a letos budeme růst, v tomto smyslu si stojíme lépe, než jaké jsou celostátní výsledky. Obecně jsme velkými optimisty, protože jsme zvládli Covid, válku na Ukrajině a válku v Izraeli, kde máme zákazníky a věříme, že když jsme dokázali překonat tyto těžké situace, zvládneme se popasovat se vším, co nás případně čeká.

Ing. Zdeněk Daněk

"Vždy jsem ve svém osobním či pracovním jednání upřednostňoval lidský rozměr, vážil jsem si chytrých a loajálních zaměstnanců a vždy jsem sázel na profesionalitu."

Přemysl Daněk

"V této turbulentní době je dobré řešit problémy s nadhledem a v klidu. Přiblížíme se tak rychleji k našemu cíli."