Válka na Ukrajině – cui bono?

Nad ránem 24. února vojska Ruské federace vstoupila na území Ukrajiny. Byť ruské oficiální zdroje stále mluví o „speciální operaci“, můžeme mluvit o regulérní válce. Tento útok přinesl několik dopadů v zásadě okamžitých a několik takových, co se projevují až s určitým časovým odstupem. Z války na Ukrajině nemůže mít radost nikdo, ale zkusme se podívat, komu válka „nevadí“.

Prvním a také nejdříve patrným dopadem je největší množství evropských uprchlíků od roku 1945, kdy došlo mimo jiné k vysídlení německého obyvatelstva či výrazné změně polských hranic. Dle odhadů ze začátku června 2022 bylo nuceno, dle informací OSN, svůj domov opustit více než 14 milionů Ukrajinců. Necelých 8 milionů zůstalo na území Ukrajiny a zhruba 6,5 miliónu odešlo do zahraničí. Dle informací OSN se ale k začátku června cca 2,1 mil. Ukrajinců vrátilo zpět do vlasti. Vladimíru Putinovi zcela jistě nevadí, že svým útokem přivodil evropským zemím starosti s tím, jak příliv uprchlíků zvládnout.

Dalším dopadem, který se projevil velmi rychle, byl růst cen energií. Od začátku března do začátku června 2022 vzrostla cena plynu na burze v Rotterdamu o 100 %. V případě ropy jde o 20% nárůst. Z pohledu ceny to samozřejmě Vladimíru Putinovi vyhovuje, protože v roce 2021 tvořily příjmy z prodeje ropy a zemního plynu 45 % příjmu ruského státního rozpočtu, na začátku června se přesně v tomto duchu vyjádřil i ruský ministr zahraničí Lavrov. V případě elektřiny je to z pohledu příjmů ruského rozpočtu irelevantní, ale pro pořádek dodejme, že se její cena na burze v Lipsku za uvedené časové období zvýšila o zhruba 40 %.

Dopadem, který se projevil až s určitým zpožděním, je rostoucí cena vybraných plodin. Ukrajina v roce 2021 vyvezla 24,5 mil. tun kukuřice, což řadilo Ukrajinu na 3. místo na světě s podílem cca 12,6 % na světovém vývozu. V případě pšenice byla v loňském roce s 10% podílem Ukrajina 5. největším vývozcem, když vyvezla cca 18,5 mil. tun pšenice. Plocha osevu na Ukrajině je v roce 2022 výrazně nižší, než byla v předchozím roce. Navíc je třeba počítat s tím, že bude problém obilí z Ukrajiny odvézt. K tomu připočtěme fakt, že už teď Rusko blokuje v černomořských ukrajinských přístavech více než 20 mil. tun obilí. Nejen že budeme čelit dalšímu nárůstu cen potravin, ale některé země Blízkého východu a Afriky se mohou reálně dostat až na pokraj hladomoru. To by s největší pravděpodobností spustilo v Evropě ještě daleko větší migrační krizi, než jsme zažívali v roce 2015. Vladimír Putin tak bude opět spokojený, protože Rusko cílovou zemí migrantů zcela jistě nebude.

Celá řada dopadů ruské agrese dělá tedy Vladimíru Putinovi radost, ale zcela jistě se to netýká vojenské připravenosti západu potažmo NATO. Nejen že „přinutil“ západní svět k největšímu zbrojení od konce studené války, ale dokonce přímo způsobil podání přihlášky do NATO od Švédska a Finska. Toto můžeme hodnotit jako obrovskou strategickou chybu ruského prezidenta. Do akceptace přihlášek zmíněných zemí všemi členskými státy NATO (problém s nimi má zatím Turecko) má Rusko se Severoatlantickou aliancí společnou hranici necelých 1000 kilometrů s pobaltskými zeměmi (pokud počítáme i ruskou enklávu Kaliningrad). Vstupem Finska se společná hranice se státy NATO z pohledu Ruska zvýší o více než 1300 kilometrů.

Jestli někdo na válce zcela jistě netratí, jsou to západní zbrojařské společnosti. Ne snad, že by Ukrajina aktuálně nakupovala ve velkém západní techniku, na tu není její vojsko vycvičené. Ale náhradou za Ukrajině poskytnutou vojenskou techniku sovětské výroby dostávají země východní Evropy (Polsko, Česká republika, Slovensko a další) techniku západní produkce, kterou bude nutné opravovat a doplňovat. Dalším zcela jasným dopadem je závazek členských států NATO střední a západní Evropy plnit alianční povinnost investovat alespoň 2 % HDP do národních armád. Například Německo již oznámilo mimořádný výdaj 100 mld. EUR na svůj obranný rozpočet. Akcie německého zbrojního výrobce Rheinmetall AG vzrostly od začátku března o 100 %.

Další dopady ruské „speciální operace“ se budou odvíjet od délky trvání konfliktu a samozřejmě také výsledku. Je třeba připomenout, že do některých evropských jaderných elektráren stále dodává palivo Rusko. V případě České republiky bude od roku 2024 do Temelína dodávat jaderné palivo americký Westinghouse a francouzská společnost Framatome. Do Dukovan ale dle smlouvy dodává palivové články ruská společnost TVEL, protože jiný dodavatel pro tamní typ reaktoru k dispozici ani není…