Ruská ekonomika je válečně stabilizovaná, nikoli zdravá

Krátkodobá nebo střednědobá „odolnost“ je vykoupena dlouhodobým úpadkem. Pokud už se totiž rozhodneme věřit ruským datům je třeba si uvědomit jejich dvojznačnost. Ekonomika je na hraně, růst vyčpívá a náklady rostou.

Dobře je to vidět na tamní nezaměstnanosti. Trh práce je přehřátý a velmi nízký červencový podíl lidí bez práce na hranici 2,2 %, který na první pohled může působit až fantasticky, je jen kamufláží důsledků mobilizace mužů a emigraci elit, ale v žádném případě neodráží dynamiku produktivity. Zjednodušeně řečeno, jsou-li muži na frontě, o práci není nouze a nezaměstnanost je nízká.

S trhem práce souvisí i rozpočet. Válka vždy vytváří tlak na hospodaření státu, a to nejen logicky na straně výdajů, ale také, což je také velmi podstatné, na straně příjmů. Takto široká mobilizace části populace představuje výpadek daňových příjmů. To celé v situaci, kdy panují nízké ceny ropy, která se prodává za 68 USD/barel a exportní kanály se zužují. D. Trump v minulých dnech v OSN nadnesl myšlenky ještě tvrdších sankcí a doporučil Evropě, aby se úplně odstřihla od ruské energie v podobě ropy a plynu. Pokud se to stane, manévrovací prostor v rámci rozpočtu Moskvy se ještě ztenčí. Tato kombinace slabého rublu, levné ropy a nízkých daňových příjmů do státního rozpočtu znamená vážné problémy. Ty ostatně naznačuje ambice ruského ministra financí zvednout od příštího roku DPH na 22 %. V případě, že k sankcím připočítáme skomírající průmysl a nízkou domácí poptávku, máme tu ekonomiku na hraně recese.

Průmyslová produkce v srpnu meziročně vzrostla jen o 0,5 % a po celý letošní rok v zásadě klouže po povrchu. Domácí poptávka chladne. Za celé první čtvrtletí letošního roku šla dolů a v červenci přidala jen o 2 %, přičemž mzdové náklady rostou dvouciferným tempem. Rusové neutrácejí také kvůli robustní inflaci a nejistotě. Ceny v srpnu meziročně rostly o 8,1 % a pod 5 % byla inflace naposledy před dvěma lety. Ruská centrální banka drží hlavní sazbu na 17 %, takže úvěr je něco, o čem si běžní Rusové mohou nechat zdát. O investicích na rozvoj průmyslu se ruské firmy mohou bavit jen v teoretické rovině. Navíc, marže v průmyslu se tenčí. Průmyslové ceny v srpnu šly nahoru jen o 0,4 % a v červenci byly dokonce v červených číslech.

S každým měsícem dražšího dluhu, vyšších daní a tvrdších bariér na energii se země propadá do pasti nízkého růstu a vysokých fiskálních nákladů, kterou nelze bez ukončení války a normalizace vztahů udržitelně opustit.