Proč vláda s cenou elektřiny nic nezmůže a proč je to možná dobře?

Již řadu měsíců je velkým tématem raketově rostoucí cena elektřiny. Zabývají se jím média, ale v zásadě získalo celospolečenský přesah a řeší se v poslanecké sněmovně, hospodách i na rodinných setkáních. Co s aktuálně vysokou cenu elektřiny může vlastně česká vláda dělat?

Byť je Česká republika čistým vývozcem elektřiny (tzn. že jí více vyrobí, než sama spotřebuje), její cena je pro české subjekty, a zároveň pro velkou část Evropy, dána cenou elektřiny na Evropské energetické burze v Lipsku (EEX). V prvé řadě je třeba říci, že burza nijak cenu neurčuje, na burze se pouze střetává nabídka s poptávkou a cena je tvořena jejich průnikem. Problémem v současné době je fakt, kdy Německo vyrábí relativně velkou část elektřiny z drahého zemního plynu a burzovní cenu elektřiny tak „žene“ nahoru. Není to ale jediný důvod. Vliv má např. i rostoucí cena velmi diskutovaných emisních povolenek, ale tento dopad není zásadní. Odhady o významu se liší, např. dle Dany Drábové nepřesahuje vliv emisních povolenek na cenu elektřiny 30 %. Objevují se hlasy, že by „Česká republika měla z lipské burzy odejít“. Je to proveditelné a pomohlo by to něčemu?

V prvé řadě by zřejmě šlo o porušení směrnice EU z roku 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou. Navíc je třeba říci, že na burze v Lipsku samozřejmě neprodává elektřinu stát jako takový, ale soukromí výrobci elektřiny jako ČEZ, Energetický a průmyslový holding a další. Aktuálně jde o výrobce z devatenácti zemí. Z účasti na propojeném trhu plynou, dle analytika Jiřího Gavora, výhody spojené se stabilitou a bezpečností sítě. Dle ředitele Svazu moderní energetiky Martina Sedláka Evropa v posledních deseti letech ušetřila ročně 34 mld. EUR právě díky volnému trhu s elektřinou. A i české domácnosti tedy v uplynulých letech vydělávaly na volném trhu s touto komoditou. Nikdo neví, kdy konflikt na Ukrajině skončí, ale až k tomu dojde, cena elektřiny na aktuálních vysokých úrovních nezůstane.

Nízká cena elektřiny v minulých letech měla ale také stinnou stránku. Až na naprosté výjimky se nikde v Evropě v posledních letech nepostavila nová elektrárna na fosilní paliva, protože by byl její provoz, při cenách elektřiny např. ještě roku 2020, silně nerentabilní. K tomuto navíc silně přispěl koncept emisních povolenek, díky nimž v zásadě nikdo nechtěl do „nečisté“ elektřiny investovat. Např. Francie, světová supervelmoc z pohledu jaderné energetiky, od roku 2002 neuvedla do provozu ani jediný jaderný reaktor. Až zhruba dva týdny před ruskou invazí na Ukrajinu oznámil francouzský prezident Macron plán na budoucí uvedení do provozu šesti nových reaktorů.

Cenu elektřiny pro domácnosti ovlivňuje několik faktorů. „Burzovní“ cena elektřiny se na konečné ceně podílí zhruba z 50 %. Zbytek ceny je tvořen především poplatkem za distribuci a přenos a dále nákladem spojeným s výkupem elektřiny z podporovaných zdrojů energií (ten vláda plánuje domácnostem i firmám odpustit). Také nesmíme zapomenout na DPH z elektřiny ve výši 21 % a ekologickou daň, která je stanovena v pevné výši 28,30 CZK za spotřebovanou jednu MWh.

Nejlevnější elektřinu ve střední a západní Evropě mají domácnosti v Maďarsku, kde je největším poskytovatelem elektřiny společnost MVM. Společnost je ze 100 % vlastněná maďarským státem. Na Slovensku se v únoru domluvila tamní vláda s jediným poskytovatelem elektřiny na Slovensku, společností Slovenské elektrárne, na zastropování ceny elektřiny ve výši cca 1.500 CZK / MWh. Toto řešení ale není v případě České republiky použitelné. Situace na Slovensku je totiž jiná v tom, že u našich východních sousedů slovenský energetický regulační úřad reguluje i cenu elektřiny jako takové. Ne pouze cenu za přenos a distribuci jako u nás. V České republice je trh s elektřinou a plynem již řadu let plně liberalizován a vláda nemá, jak zasahovat do smluvních vztahů mezi zákazníky a dodavateli. Navíc Slovenské elektrárne jsou vlastněny pouze třemi subjekty, vlastnická struktura ČEZu je daleko složitější, protože čítá tisíce akcionářů. Podle zákona mají všichni stejná práva a není možné, aby stát díky svému 70% podílu např. někoho přehlasoval na valné hromadě, aby prosadil svůj zájem. Pokud by to udělal, s pravděpodobností hraničící s jistotou by čelil mezinárodním arbitrážím. Slovenská cesta navíc odporuje pravidlům EU o pravidlech vnitřního trhu s elektřinou a plynem. Je ale pravda, že za současné situace zřejmě EU toto porušení řešit nebude. Stát by sice mohl výrobcům elektřiny u nás cenový strop určit, ale rozdíl oproti tržní ceně by musel doplatit, a to z peněz nás všech.

Co tedy česká vláda reálně zmůže? S cenou elektřiny na burze nemůže udělat nic. Zastropovat cenu nemůže. Kromě již slíbeného odpuštění poplatku na výkup elektřiny z podporovaných zdrojů energií by mohla, po vzoru Polska, snížit DPH. Zde by vláda prostor měla, protože právo EU pouze říká, že sazba nemůže být nižší než 5 % a u nás je sazba ve výši 21 %. Otázkou ale je, jak velkou „sekeru“ by snížení DPH z elektřiny zatlo do státního rozpočtu, šlo by zřejmě o několik desítek miliard korun. Navíc by šlo o plošné neadresné opatření, kterým se chce česká vláda vyhnout. Další možnou variantou jsou adresné dávky směřované nejpotřebnější části populace a touto cestou se zřejmě česká vláda vydá. Také se již nějakou dobu mluví o rozdělení ČEZu na státní a soukromou část, ale to se současnou vysokou cenu elektřiny nic neudělá, dost možná by se celý proces ani nestihl během mandátu této vlády.