Proč Donald Trump tak moc stojí o Grónsko?

Prezident Trump ve svém projevu na společném zasedání Kongresu v minulém týdnu zopakoval sliby, že zajistí kontrolu USA nad Grónskem. Proč ho Donald Trump tak chce a proč jde spíše o „budoucí“ důvody než aktuální?

Grónsko se nachází severovýchodně od Kanady a je z velké části pokryto grónským ledovým příkrovem. S rozlohou 2,17 mil. km² jde o největší ostrov na světě, ale žije na něm jen asi 56 000 lidí. Je to poloautonomní území Dánského království s vlastní volenou vládou. Donald Trump ve svých prohlášeních mluví takto: „Grónsko potřebujeme pro národní a i mezinárodní bezpečnost“. „Myslím, že se nám ho podaří získat. Ať tak či onak, získáme ho.“ Také zmínil aktivitu čínského a ruského loďstva a že nutnost získání Grónska vidí jako „ochranu svobodného světa“. Díky své poloze mezi USA, Ruskem a Evropou má Grónsko naprosto zásadní strategický význam jak pro ekonomické, tak pro obranné účely. Zejména proto, že tání mořského ledu otevřelo nové lodní trasy přes Arktidu. Nachází se zde také nejsevernější vojenská základna USA Pituffik (dříve letecká základna Thule).

Podle zprávy hodnotící zdroje ostrova může mít Grónsko významné zásoby až 31 různých nerostných surovin, včetně lithia a grafitu, které jsou potřebné k výrobě baterií pro elektromobily. Tyto nerostné zdroje, mezi něž patří i prvky vzácných zemin, jsou zatím jen málo prozkoumané a rozvinuté. V současné době produkci lithia dominují Austrálie, Chile a Čína, zatímco Čína produkuje přibližně 65 % světové produkce grafitu. Čína jako taková v současnosti produkuje přibližně 70 % prvků vzácných zemin. Ovládnutí takového nerostného potenciálu by se líbilo každé vládě světa. Navíc Grónsko má také ropu a zemní plyn. Těžba v Grónsku však stále naráží na značné překážky, včetně problémů s životním prostředím a náklady. A navíc je v současné době většina těchto surovin skryta pod ledem a těžit by je zřejmě bylo možné až s pokračujícím oteplováním.

„Koupit“ Grónsko není možné díky principu sebeurčení podle mezinárodního práva, který prosazují Spojené státy od druhé světové války. Gróňané navíc důsledně trvají na tom, že jsou sice otevřeni obchodu“ ale „nejsou na prodej“. Vojenské převzetí ostrova Donald Trump odmítl. To si jde navíc z důvodu dánského členství v NATO jen těžko představit. Nicméně americký prezident se opakovaně vyjadřuje ve smyslu, že sami Gróňané si sami určí svou budoucnost a tedy to, zda se budou chtít stát 51. státem Spojených států amerických. Snaží se také využít toho, že vztahy Grónska a Dánska nejsou už roky ideální. Co se bude snažit Gróňanům americký prezident nabídnout a proč o to ale sami Gróňané nejspíš stát nebudou?

V principu by Gróňané po přidružení mohli emigrovat do Spojených států a využívat tam některé zdravotní a sociální služby. Gróňané však dnes mají plnohodnotné dánské občanství s jistotou volného pohybu po celé EU. A co je zásadní, mají také plná sociální práva včetně jednotného zdravotního systému, poměrně štědrého sociálního zabezpečení a bezplatného školného a stipendií na všech úrovních vzdělávání. To už Spojené státy nabídnout nemohou, pokud by nechtěli výrazně znevýhodnit vlastní obyvatele. Co zkusit Gróňany „uplatit“ prostřednictvím dotací? Grónsko od Dánska již teď dostává několikanásobně více prostředků, než USA vynakládají např. na svá území v Tichomoří. Navíc zatímco podstatná část dotací v Tichomoří je určena na konkrétní programy, dánské dotace Grónsku přicházejí jako paušální částka. Gróňané by uvítali americké investice do těžby a související infrastruktury. Pokud jde o ale ochranu životního prostředí a pracovní síly, Grónské těžební předpisy jsou přísnější než americké.

Je potřeba zmínit, že USA již mají nad Grónskem vojenskou svrchovanost na základě dohody z roku 1951. Tato dohoda umožňuje USA provozovat vesmírnou základnu Pituffik (dříve známá pod názvem Thule), která v současnosti zkoumá vzdušný a kosmický prostor a stráží ho před ruskými a čínskými raketami a satelity. Navíc na popud USA pod vedením Donalda Trumpa i Joe Bidena ignorovaly grónské a dánské úřady všechny čínské pokusy o investice nebo zřízení infrastruktury v Grónsku.

Bude zajímavé sledovat, jakou cestou se bude Trumpova snaha nadále ubírat a jak se na ni budou „tvářit“ sami Gróňané.