Polsko znovu zkrotilo inflaci. Německo se přibližuje dvouprocentnímu cíli ECB

Po několika měsících rozdílného vývoje se inflace v Polsku i Německu opět vydala stejným směrem. Červnové předběžné údaje ukazují zpomalení růstu spotřebitelských cen v obou ekonomikách, přesto je jejich příběh odlišný. Zatímco Polsko se po jarním výkyvu vrací k hodnotám blízkým inflačnímu cíli, Německo potvrzuje, že cenové tlaky v největší evropské ekonomice postupně slábnou. Obě země tak vysílají centrálním bankám příznivější signál než ještě před několika měsíci.

Polská meziroční inflace v červnu podle předběžného odhadu zpomalila z květnových 3,1 % na 2,5 %, přičemž trh očekával mírnější pokles na 2,7 %. Jde o nejnižší hodnotu od letošního února a zároveň o návrat na úroveň, která je z pohledu cenové stability výrazně komfortnější než na jaře. Významným signálem je také meziměsíční vývoj. Spotřebitelské ceny se v červnu snížily o 0,5 %, zatímco v květnu klesly o 0,3 %. Jedná se již o druhý meziměsíční pokles cen v řadě, což napovídá, že cenové tlaky v polské ekonomice aktuálně polevují.

Graf vývoje inflace navíc dobře ilustruje, že jarní zrychlení nebylo začátkem nové inflační vlny. Po lednových a únorových 2,1 % následoval růst na 3,0 % v březnu, dubnových 3,2 % a květnových 3,1 %. Červnový návrat na 2,5 % tak naznačuje, že šlo spíše o přechodnou epizodu než o dlouhodobější změnu trendu.

Za poklesem inflace stojí především zlevnění potravin a nealkoholických nápojů, které kompenzovalo pokračující růst cen energií i pohonných hmot. Právě tato struktura je důležitá. Nejde totiž o plošný pokles cen napříč ekonomikou, ale o postupné odeznívání některých inflačních tlaků při současném přetrvávání vyšších nákladů v energetice.

Také Německo překvapilo příznivějším výsledkem, než očekával trh. Meziroční inflace v červnu zpomalila z 2,6 % na 2,3 %, zatímco konsensus počítal se setrváním na 2,6 %. Meziměsíčně ceny klesly o 0,3 %, což představuje ještě výraznější pokles než květnových -0,2 %.

Vývoj v Německu je přitom zajímavý zejména z pohledu posledních měsíců. Po únorových 1,9 % inflace zrychlila na 2,7 % v březnu a až 2,9 % v dubnu, tedy nejvyšší hodnotu za více než dva roky. Květnových 2,6 % a nynějších 2,3 % však ukazují, že tento nárůst nebyl trvalý a cenové tlaky opět ustupují.

Pozitivní zprávou je i struktura německé inflace. Výrazně zpomalil růst cen zboží, a to především díky nižším tlakům ze strany energií. Inflace ve službách sice zůstává zvýšená, ale nevykazuje další zrychlování. Jádrová inflace se současně drží na úrovni 2,5 %, což naznačuje, že největší část domácích inflačních tlaků zatím z ekonomiky zcela nezmizela.

Přestože se obě ekonomiky vydaly stejným směrem, jejich výchozí situace zůstává odlišná. Polsko ještě před rokem čelilo inflaci přesahující čtyři procenta a její kolísání bylo výraznější. Německo naopak po většinu posledního roku oscilovalo kolem dvouprocentní hranice a současný vývoj potvrzuje postupnou stabilizaci cenového prostředí.

Rozdílná zůstává i měnová politika. Polská centrální banka pracuje s podstatně vyšší úrovní úrokových sazeb než Evropská centrální banka, protože v minulých letech musela reagovat na výrazně vyšší inflaci. Nynější zpomalování růstu cen jí může v dalších měsících otevřít prostor k opatrnějšímu uvolňování měnové politiky. ECB je naopak mnohem blíže svému dvouprocentnímu inflačnímu cíli a červnová německá data potvrzují, že dosavadní směr její politiky přináší výsledky.

Z pohledu celé střední Evropy jde o povzbudivou zprávu. Inflace se v obou klíčových ekonomikách regionu znovu přibližuje hodnotám, které lze považovat za dlouhodobě udržitelné. To sice automaticky neznamená rychlý pokles úrokových sazeb ani konec inflačních rizik, ale potvrzuje, že cenové šoky posledních let postupně ustupují. Právě pokračování tohoto trendu bude jedním z nejdůležitějších ekonomických témat druhé poloviny letošního roku.