Odliv dividend roste, česká ekonomika se ale bez zahraničního kapitálu neobejde

Za první pololetí letošního roku odešlo na dividendách do zahraničí celkem 171,4 miliardy korun. O rok dříve to ale za stejnou dobu bylo jen 88 miliard, ukazují data České národní banky. Nejvíce peněz míří do Nizozemska, Rakouska, Německa a Lucemburska. Na nárůstu odlivu finančních prostředků do zahraničí je zřejmé, že vyšší inflaci se firmám podařilo promítnout do cen a zvýšit tím své marže.

Zahraniční firmy se tak prozatím zdráhají v české ekonomice výrazněji reinvestovat. I proto by česká vláda měla myslet na to, jak reinvestiční apetit v dohledné době zvýšit. Mimo jiné i proto, že zahraniční kapitál česká ekonomika potřebuje k další transformaci, a i řada odborníků se shoduje na tom, že bez reinvestic se tuzemské hospodářství jednoduše neobejde.

Je ale otázkou, jak značku České republiky v kontextu zahraničních investic opět nakopnout. Je zřejmé, že firmy by uvítaly vyšší předvídatelnost chystané regulace i legislativy. Zároveň by ocenily, pokud by se povedlo alespoň částečně zredukovat nákladnou administrativu, která je spojena kupříkladu s výstavbou nových prostor (např. délka a celková složitost stavebního povolení) nebo která se váže k imigraci pracovní síly. Česká ekonomika totiž dlouhodobě bojuje s nedostatkem lidí na trhu práce, na což firmy musí často reagovat právě přílivem lidí ze zahraničí, což ale české ekonomiky poměrně komplikují.

První vládní krok je tak v podstatě jednoduchý. Vytvořit lepší podmínky pro funkční podnikání. Česká republika je malou otevřenou ekonomikou, která je zaměřena na export. Při pohledu do aktuálních struktur obchodních vztahů je zřejmé, že české firmy dominantně obchodují v rámci Evropské unie. Proto by z hlediska zahraničních investic pomohlo pomoci, pokud by se Česká republika rozhodla přijmout jednotnou společnou měnu euro.

Prostředí České republiky by zároveň mělo být srovnatelné s tím, co panuje v zahraničí. S tím momentálně úzce souvisí třeba otázka cen energií. Je zřejmé, že i kvůli válce na Ukrajině se cena energetických komodit v České republice zvýšila. V porovnání s okolními státy ale stále zůstává na vysokých úrovních, a navíc vláda po vzoru Německa nejspíš nechystá žádné výraznější opatření, které by velkým průmyslovým podnikům mělo s placením drahých energetických účtů pomoci.

Otázka zahraničních investic ale bude v dalších letech obrovsky důležitá. V současné době totiž stojí před důležitým rozhodnutím celá řada podnikatelů, které se rozhodli vstoupit do byznysových vod České republiky krátce po sametové revoluci. Řada z nich momentálně řeší, jak se s touto záležitostí vypořádat, zda mají své podniky prodat větším firmám v zahraničí, případně, zda mají zkusit společnost předat třeba v rámci rodiny.

Při pohledu do aktuálního konsolidačního balíčku, který vstoupí do účinnosti v lednu příštího roku, je zřejmé, že potřebné opatření na podporu reinvestic zahraničních firem v Česku spíše chybějí. Naopak dochází ke zvýšení daně z příjmu právnických osob, a to z 19 na 21 procent. Je ale patrné, že tento krok zahraniční podniky nijak k investicím v Česku nepřiměje. Ba naopak.