Německo v pasti stagflace

Německá ekonomika zůstává v křehké rovnováze mezi stagnací a mírným růstem, přičemž strukturální slabiny jsou čím dál zřetelnější. Základní makroekonomické ukazatele ukazují spíše na ztrátu dynamiky než na oživení, což představuje hrozbu pro další ekonomiky, včetně naší.

Spotřebitelská inflace se znovu zvedá a pohybuje se nad 2,5 %, což je pro největší ekonomiku eurozóny nepříjemné. Růst cen přitom nepřichází z popudu silné poptávky, ale z nákladových tlaků – především energií a mezd. Slabá domácí spotřeba je vidět i v maloobchodních tržbách, které v meziročním srovnání v srpnu vzrostly jen o 1,8 %. Ochota Němců utrácet je mizivá, což se promítá i do nízké spotřebitelské důvěry.

Přetrvává také problém s nezaměstnaností, která je od loňského května nad 6 % a pod 5% hranicí byla naposledy v roce 2019, a to na jediný měsíc. Za posledních více než 10 let to bylo vždy vyšší číslo. Trh práce ztrácí pružnost, firmy váhají s náborovým rozšiřováním a strukturální změny v automotive směrem k elektromobilům a strojírenství situaci dále komplikují.

Velkým varovným signálem je výrobní sektor. Podnikové objednávky dlouhodobě klesají a ZEW index důvěry investorů se drží hluboko pod 50 body – tedy v negativní zóně – což potvrzuje, že nálada zůstává slabá a investiční apetit skomírá.

Ceny průmyslových výrobců klesají už sedm měsíců v řadě, v září meziročně o 1,7 %. Tento stav, kombinovaný s vyšší CPI, naznačuje riziko tzv. stagflace, kdy ekonomika neroste nebo jen velmi pomalu a spotřebitelské ceny zároveň zůstávají zvýšené. Deflace u producentů také ukazuje na tlak firem na marže a slabou poptávku po německém exportu. To v překladu znamená, že německá ekonomika neroste, ceny jdou nahoru především kvůli vysokým vstupům, nikoli silné poptávce, která se pohybuje u dna také proto, že nezaměstnanost je vysoká. Jsme-li u HDP, v posledních dvou čtvrtletích vykazuje mírně kladné hodnoty, ale reálně je růst o 0,2 % ve 2Q letošního roku pouhou stagnací.

Dopady na okolní země, především na Česko, jsou zásadní. Především je to slábnoucí německý průmysl znamenající nižší objem zakázek pro české dodavatele a tlak na snižování cen včetně oddalování investic. Exportní závislost ČR na Německu, která je u exportu blízko 30 % způsobuje, že český průmysl ztrácí dech ve stejném rytmu. Riziko útlumu domácího HDP není třeba zmiňovat.

Celkově lze říci, že Německo zůstává v ekonomické pasti – s vysokými náklady, slabou poptávkou a mizivou důvěrou. Pro Česko to znamená varování: dokud se motor Evropy nerozjede, žádné skutečné oživení střední Evropy nelze očekávat.