zpět

Hra nervů se stupňuje

9.3.2022
Tomáš Volf

Mezi Ruskem a Evropou létají výhrůžky odpojení ropy a plynu z obou stran. Z Ruska by to byl trest za sankce západu, z Evropy by to znamenalo rozšíření sankcí. Evropa i Rusko se navzájem potřebují, ale za delší konec provazu přeci jen tahá Evropa, protože je ekonomicky nesrovnatelně silnější.

Začíná se hovořit o tom, že Rusko brzy nebude schopné splácet své závazky. To v praxi znamená, že ruský deficit veřejných financí musí něčím krýt, a to dělá skrze vydávání dluhopisů. Stejně jako většina zemí se jednoduše zadlužuje a říká dnes nám půjčte, my to v budoucnu splatíme a tím dochází k onomu zadlužování budoucích generací. To samo o sobě není problém, když vám trhy věří, Rusku ale už nevěří nejspíš nikdo.

Problém je ale v tom, že Rusku klesá rating, tedy hodnocení schopnosti splácet tyto závazky. Kromě toho, sankce Rusko odstřihly od západních trhů, takže své dluhopisy může prodávat jen na čínském trhu, ale kdo teď Rusku půjčí?

Rizikovost dluhopisů je až příliš velká, takže odpověď je, že nejspíš jen a pouze Čína. Ale Čína je ryze pragmatická a rozhodně nebude živit celé Rusko kvůli mocenskému komplexu V. Putina. Pro Čínu je Rusko partnerem na všech úrovních, ale Rusko není V. Putin.

Evropa tuto přetahovanou vydrží, Rusko však ne. Zní to možná až příliš jednoduše, obzvláště po tom, co posledních dvacet let V. Putin budoval obraz silné a ekonomicky nezávislé velmoci, ale pokud Rusko skutečně nebude splácet závazky a dnes má k dispozici z příjmů jen ropu a plyn, tak se může velmi rychle stát, že oligarchové se V. Putina sami zbaví. Rusko se stáhne z Ukrajiny a dostane se opět na mapu finančních trhů.

I když to zní skutečně až velmi jednoduše, tento scénář není vůbec daleko od reality. Je k tomu však potřeba statečnost západních státníků. Pokud se Evropa odpojí od dodávek ropy a plynu sama, kymácející se Rusko to nejspíš nevydrží dlouho. Nebudou to hodiny, ale týdny ano.