Dluh je pro většinu západně orientovaných států rizikem. Rekordmanem zůstává Japonsko

V západním světě bychom jen těžko hledali země, jejichž míra veřejného zadlužení k HDP se v roce 2023 nachází pod dvacetiprocentní hranicí. V rámci Evropské unie se k takovým ekonomikám řadí pouze Estonsko (17,2 %). Mnohem častější je taková výše zadlužení, které k HDP převyšuje hranici 100 procent. Prozápadně orientované ekonomiky by ale měly myslet na to, že nakumulovaný dluh má své limity i rizika. Týká se to i Česka.

Při pohledu do aktuálních dat je patrné, že míra veřejného zadlužení prozápadně orientovaných států je extrémně vysoká. Rekordmanem posledních let je Japonsko, jehož míra zadlužení k HDP momentálně dosahuje na 264 %. V případě Řecka jde o 168,3 %, u Itálie 143,3 % a s vysokou mírou zadlužení bojují třeba i ve Spojených státech (129 %).

V případě většiny států vzrostlo jejich veřejné zadlužení postupně během několika desítek let. Jelikož je rozpočtová politika pod taktovkou exekutivy, byly jednotlivé země mnohdy svědky politického populismu, který s nárůstem veřejného zadlužení často souvisel.

Většina států totiž musí vzdorovat takzvanému ekonomicko-politickému cyklu, který souvisí mimo jiné s tím, že před důležitými volbami se politici často snaží na úkor veřejných rozpočtů zvýšit výdaje tak, aby si získali politické body v nadcházejících volbách. Právě výsledky voleb totiž rozhodnou o tom, zda ve své politické funkci zůstanou, či nikoliv. Z praxe je zároveň patrné, že i v dobrých ekonomických časech se vyrovnané (či snad přebytkové) rozpočty příliš nenosí a vzniklé schodky se tak postupně kumulují do veřejného zadlužení.

Rostoucí veřejný dluh ale má své limity. Není však možné stanovit, jaká úroveň veřejného dluhu je ta, při které již dochází k rozvratu veřejných financí. Vše se totiž odvíjí od důvěry investorů a držitelů vzniklého dluhu. Velkým problémem dluhu zvlášť v době vysokých úrokových sazeb rovněž je, že se zvyšují náklady na jeho obsluhu. Státy totiž držitelům dluhu musí půjčené peníze vracet navýšené o úrok, čímž vznikají další náklady, které by v ideálním případě mohly být použity jinde. 

O stanovení únosné meze veřejného zadlužení se snaží Maastrichtská kritéria, jejichž splnění je v eurooblasti podmínkou pro případné přijetí měny euro. Při pohledu do aktuálních dat je ale patrné, že potřebný parametr velký počet členských států Evropské unie nesplňuje.

Výše nastíněné kritérium hovoří o tom, že podmínka výše hrubého veřejného dluhu by neměla u států překročit hranici 60 procent. I tak ale třeba Španělsko momentálně vykazuje míru veřejného dluhu ve výši 112,8 % a ještě o jeden procentní bod je horší situace v nedalekém Portugalsku. Velmi vysoká je míra veřejného dluhu také ve Francii (112,4 %).

Země ve střední a východní Evropě jsou v tomto ohledu oproti jihu na tom často mnohokrát lépe. Důvodem je mimo jiné i několik desítek let trvající socialistický režim, jehož strůjci se dluhovému financování v praxi často stranili.

Třeba takové Bulharsko momentálně vykazuje míru veřejného dluhu ve výši 22,5 % a tato země je tedy na tom v tomto ohledu lépe i než Česká republika, v jejíž případě míra veřejného zadlužení momentálně dosahuje na 44,5 %.

Hůře, než Česká republika si vedou všechny sousední státy. Slovensko vykazuje míru veřejného dluhu k HDP ve výši 57,8 %, v Polsku 49,1 %, v Rakousku 78,4 % a v případě Německa jde o 66,3 %. Česká republika na tom je v tomto ohledu lépe i než průměr Evropské unie (84 %), průměr eurozóny (91,5 %), Velká Británie (100,1 %) nebo Spojené státy (129 %).

Míra veřejného zadlužení pro západně orientované státy je každopádně velkým rizikem. Nositelé rozpočtové politiky by více měli myslet na možné důsledky, které s nakumulovaným veřejným zadlužením souvisí.