Čína se vzdaluje deflaci jen pozvolna. Riziko návratu zůstává

Prosincová data o inflaci v Číně ukazují mírné zlepšení, zároveň ale potvrzují, že ekonomika se z deflačních tlaků nevymanila jednoznačně. Spotřebitelské ceny v prosinci 2025 vzrostly meziročně o 0,8 %, zatímco výrobní ceny nadále klesaly, konkrétně o 1,9 % y/y. Tento nesoulad je klíčový pro pochopení současné fáze čínské ekonomiky.

CPI se v průběhu roku postupně odlepovalo od nulových či záporných hodnot, do nichž se inflace opakovaně propadala. Prosincových 0,8 % y/y představuje nejviditelnější odklon od deflace za delší dobu, stále však nejde o růst, který by signalizoval silné oživení domácí poptávky. Cenový vývoj zůstává utlumený, s minimálním tlakem na růst mezd i spotřebitelských výdajů.

Podstatně slabší obrázek přináší PPI. Meziroční pokles výrobních cen o 1,9 % potvrzuje, že čínský průmysl zůstává pod tlakem nadkapacit, slabší poptávky a cenové konkurence. Deflace na výrobní úrovni se sice v posledních měsících zmírňovala, ale v prosinci není vidět ani náznak mířící alespoň k nulovému růstu. Přenos nákladových tlaků do spotřebitelských cen je tak omezený a firmy mají jen malý prostor pro zvyšování koncových cen.

Kombinace mírně rostoucího CPI a záporného PPI vytváří křehkou rovnováhu. Na jedné straně klesá riziko okamžitého pádu spotřebitelské inflace zpět do deflace, na straně druhé přetrvávající pokles výrobních cen zvyšuje pravděpodobnost, že při jakémkoli externím šoku – zpomalení globální poptávky či tlaku na exportní marže – se deflační tendence mohou v roce 2026 znovu projevit.

Pro globální trhy to znamená dvojí efekt. Slabý PPI tlumí růst cen průmyslových vstupů a komodit, zatímco nízká inflace potvrzuje, že Čína zatím nepředstavuje zdroj globálních inflačních tlaků. Z pohledu globálních trhů zůstává Čína spíše zdrojem cenové stability než inflačního tlaku. Kombinace nízkého CPI a pokračující deflace výrobních cen znamená, že čínské firmy jsou nadále motivovány exportovat za konkurenceschopné ceny. To působí protiinflačně na dovozní ceny v Evropě i USA a prodlužuje období utlumených cen průmyslového zboží na světových trzích. Pro centrální banky vyspělých ekonomik je to faktor, který snižuje riziko importované inflace, ale zároveň komplikuje návrat výrobních marží k předkrizovým úrovním.

V mezinárodním obchodě tato situace zvýrazňuje tlak na exportéry mimo Čínu. Slabý PPI zvyšuje pravděpodobnost cenové konkurence, zejména v segmentech s nižší přidanou hodnotou, zatímco pomalé oživení domácí poptávky v Číně omezuje její schopnost fungovat jako silný motor globálního růstu. Pokud se deflační tlaky ve výrobě udrží i v roce 2026, Čína zůstane spíše stabilizační, nikoli expanzivní silou světové ekonomiky.