Čína má demografický problém aneb kdo vydělá na důchody?

Pozici nejlidnatější země světa Číně vzala Indie. Jaký dopad dnes má dříve uplatňovaná politika jednoho dítěte? Výhodu levné práce už Čína nemá delší dobu, ale začíná pomalu ztrácet i výhodu v kvantitě ekonomicky aktivní populace. Proč je Čína stále někdy označována jako rozvojová země a proč musí čínským představitelům těžkou hlavu přinášet tamní věková pyramida?

Fakt, že Čína již není nejlidnatější zemí světa, žádnou novinkou není, OSN tuto informaci přinesla na konci dubna tohoto roku (některé zdroje o tomto faktu mluvily již ke konci roku 2022). To, že Čína poprvé od počátku 18. století není nejlidnatější zemí na světě, pro ni žádný problém nepředstavuje. (pozn. ve zmíněném 18. století vládla na značném území dnešní Číny dynastie Čching a nebýt toho, že ji na několik málo let začátkem 18. století vystřídala na pozici nejlidnatějšího území Mughalská říše na území dnešní Indie a Pákistánu, byla by Čína letos z pozice nejlidnatější země sesazena po minimálně čtyřech stech letech). Ale fakt, že čínská populace se v roce 2022 zmenšila o cca 850 tis., už není něco, nad čím by mělo čínské vedení jen mávnout rukou. Za poklesem počtu obyvatel hledejme jednak pandemii COVID-19 (i přesto, že oficiální čínská čísla přiznávala jen velmi malé počty obětí na životech), ale také se jedná o důsledek politiky jednoho dítěte uplatňované čínským vedením mezi léty 1979 – 2015. Čína začíná čelit velkému demografickému problému, který navíc nemá žádné uspokojivé řešení.

Jelikož Čína dnes disponuje svým vlastním vesmírným programem, největším světovým námořnictvem a rostoucím zbrojním jaderným arzenálem, tak o ní většina lidí zřejmě nepřemýšlí jako o rozvojové zemi. Byť pro toto označení neexistuje žádná jasná definice, instituce typu Světové obchodní organizace (WTO) tak Čínu stále vidí. Problém je nicméně v tom, že zrovna v případě WTO si každá členská země může status (rozvojová země, rozvinutá země…) zvolit sama. Stát s označením rozvojové země může využívat celé řady výhod v obchodním styku nebo jsou na něj např. kladeny nižší nároky z pohledu znečišťování životního prostředí. Ve Spojených státech amerických již delší dobu panovalo přesvědčení, že Čína označení rozvojové země zneužívá. V červnu tohoto roku tak prošla oběma komorami amerického parlamentu legislativa s cílem změnit čínský status rozvojové země v rámci WTO. V zásadě jde o výzvu americkému ministerstvu zahraničí, aby svým vlivem na mezinárodní organizace prosadilo odejmutí této výhody Číně. Ta se samozřejmě jakýmkoliv obdobným snahám silně brání, protože ví, jakou výhodu by pozbytím statusu rozvojové země ztratila.

Jestli něco v Číně rozvojové zemi už mnoho let neodpovídá, a v budoucnu jí to způsobí obrovský problém, je věková pyramida čínského obyvatelstva. Ta daleko více připomíná svou „stavbou“ plně rozvinutou ekonomiku, kterou Čína ale není a jen tak ani nebude. Problém Číny lze popsat tak, že stárne rychleji, než dokáže bohatnout. Komparativní výhoda, kterou měla Čína v podobě vysokého podílu mladší a ekonomicky aktivní části populace, již pomalu mizí. Zatímco ještě v roce 2019 žilo v Číně cca 11 % obyvatel ve věkové skupině 65 a více let, v roce 2030 by měl tento podíl narůst na 17 % a v roce 2050 na více než 30 %! To pro zmíněný rok zhruba odpovídá odhadované věkové pyramidě Německa, které je ale hospodářsky zcela někde jinde a fakt, že by se snad mělo čínské HDP na hlavu do roku 2050 třeba jen výrazně přiblížit tomu německému, je zcela utopická představa.

Pokračování zítra v 2. části