zpět

Inflace

Inflace, základní definice a pojmy

Jedním z nejskloňovanějších slov posledních let je inflace. Inflace je ničivá síla, která snižuje hodnotu peněz. Všichni jsme zvyklí na zdražování. Při inflaci ale dochází k plošnému zdražení všech statků a služeb. Inflace za poslední roky zrychlila. Česká národní banka má stanovený dlouhodobý inflační cíl dvě procenta, snahou je se mu co nejvíce přiblížit. Pojďme se tedy podívat, co je inflace? Nejčastěji bývá definována jako růst cen v čase. Představme si stejný objem finančních prostředků, za které si toho po čase koupíme méně a méně...

Měření inflace

Index spotřebitelských cen vyjadřuje míru inflace na základě spotřebního koše. Ten obsahuje několik set položek potravin, komodit a služeb. Sleduje se tak cena brambor, kadeřnických služeb, pohonných hmot, dětských jeslí či změna výše poplatku za psa. Spotřební koš je každé dva roky aktualizován ze strany Českého statistického úřadu. Mění se jak obsah, tak i váha jednotlivých položek. Cílem je, aby měl co nejvyšší vypovídací schopnost. Je třeba podchytit změny potřeb spotřebitelů.

Některé položky spotřebního koše:

V aktuální tabulce ČSÚ je cca 850 položek. Jejich seznam je k dispozici ve formátu Excel nebo PDF.

Důvody nárůstu inflace

Aktuální inflace je vysoká. Na vině je hlavně doba „pocovidová“, která s sebou přinesla výpadky v dodavatelských řetězcích, z toho vyplývající zvýšenou poptávku, společně se zdražením energií a primárních surovin. Pak přišla válka na Ukrajině a došlo k dalšímu dramatickému růstu cen. Výpočet inflace a její zveřejňování má u nás na starosti Český statistický úřad. Metodika výpočtu je stanovená poměrnou váhou položek výše zmíněného spotřebního koše. U inflace se pro lepší srovnání nejčastěji setkáváme s jejím měřením v meziročních a meziměsíčních intervalech.

Důsledky a příčiny inflace

Důsledky inflace mohou být velmi rozmanité. Spotřebitelům ukrajuje z reálné hodnoty peněz, zatímco dlužníkům umazává z jejich dluhu. Vysoká inflace vyvolává změny spotřebitelského chování, takže lidé žádají vyšší mzdy, firmy preventivně zdražují a tato kombinace roztáčí obávanou inflační spirálu. Příčiny inflace jsou neharmonické aspekty mezi nabídkou a poptávkou. Setkáváme se s pojmy – inflace tažená poptávkou a inflace tlačená náklady.

Inflace u nás a ve světě

Po roce 2010 jsme si zvykli na míru inflace lehce pod dvě procenta, v posledních letech došlo k jejímu dramatickému růstu. Aktivovala se ČNB, která se snaží rostoucí inflaci krotit zvyšováním úrokových sazeb, což je klasický nástroj měnové politiky. Zvýšení úrokových sazeb má za cíl omezit poptávku/spotřebu a přimět obyvatelstvo k vyšším úsporám. Nástroj zvyšování úrokových sazeb má však značnou setrvačnost a trvá 12-18 měsíců, než se účinky začnou výrazněji projevovat. Proto navzdory několika dalším zvýšením až na dnešních 7 % se stále nacházíme ve fázi vysoké, tzv. „pádivé inflace“. Tento termín označuje dvojciferný či dokonce trojciferný roční růst inflace a vede k dalším negativním efektům, v našem případě dalšímu přifukování realitní bubliny (lidé se snaží peníze uschovat do rostoucího statku).

Inflace v EU je jako ve zbytku světa vysoká. Zveřejňuje ji statistický úřad Eurostat. Evropská centrální banka je ve zcela jiné situaci než ČNB, inflaci považuje v době „pocovidové“ za dočasnou. Doufá, že časem sama odezní a vzhledem k velké zadluženosti jižního křídla eurozóny by výrazné zvýšení úrokových sazeb ze strany ECB výrazně zdražilo obsluhu státního dluhu. To by v extrémním případě mohlo vést až ke krachu výše zmíněného jižního křídla eurozóny, zejména Itálie a Španělska. To dává ECB velmi omezené možnosti na rozdíl od ČNB či Fedu.